Ministr zemědělství Mgr. Marek Výborný v rozhovoru pro časopis Myslivost a jiná média uvedl, že chce myslivost posunout do 21. století a novelou zákona o myslivosti snížit škody zvěří. V současnosti platí úprava zákona o myslivosti z roku 2001. Snah o novelizaci bylo již několik. Naposledy projednávání změny zákona skončilo ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně v minulém volebním období. Výborného předchůdce Zdeněk Nekula (KDU-ČSL) chtěl zákon Legislativní radě vlády odeslat v červenci a některá sporná témata, jako velikost honiteb, nechat na projednávání ve Sněmovně. Ministr Výborný řekl, že u dřívější podoby zákona nebyly vypořádané připomínky od Ministerstva životního prostředí, které se již vyřešily ve vnitřním připomínkovém řízení a nyní diskutuje o návrhu s nevládními organizacemi. ČMMJ se k navrhovaným změnám aktivně vyjadřuje.
Minimální výměra honitby z 500 hektarů na 250 hektarů
Českomoravská myslivecká jednota zásadně odmítá navrhované změny týkající se současné minimální výměry honitby. V případě poklesu toto opatření povede k rozpadu mnoha současných honiteb. Z dřívějších informací MZe by teoreticky mohlo jít o vytvoření 1616 nových honiteb, a vzhledem k tomu, že těchto 1616 případných honiteb (majetků) leží na území více honiteb, úprava by se mohla dotknout až 3500 honiteb ( asi 59 % honiteb v ČR). Případné snížení výměry honební plochy povede k značnému zatížení orgánů státní správy. S jistotou se dá předvídat množství sporů při uznávání nových honiteb s dopadem na plánované snižování stavů zvěře. Půjde o zdlouhavá a nákladná správní řízení. Můžeme předpokládat, že v řadě případů se na mnoha místech po určitou dobu nebude vykonávat právo mysliveckého hospodaření, neboť nebudou uznány nové honitby.
Ministerstvo zemědělství tímto krokem zásadně nerespektuje potřeby zvěře. Výměra z biologického a ekologického pohledu má být tak velká, aby zvěř v běžném roce nemusela migrovat z této honitby za potravními nebo reprodukčními potřebami. Na základě dlouhodobých poznatků snížení výměry honitby téměř vždy vedlo ke zvyšování stavů zvěře v honitbách. Podíváme-li se do Rakouska či Německa, kde je z historického hlediska nižší výměra honitby (150 ha Německo, 115 ha Rakousko), odlov na 1000 ha je dlouhodobě daleko vyšší než v České republice. Zatímco v ČR máme odlov srnčí zvěře 15 ks/1000 ha, Rakousko uvádí 30-35 ks/1000 ha a Německo 35-40 ks/1000 ha. V řadě jiných evropských zemí je minimální výměra honitby daleko vyšší. Velikost půdních bloků a polních komplexů v ČR je vyšší než v Rakousku nebo Německu. S případným poklesem výměry honitby se rovněž dá předpokládat problematické vytyčování hranic ,,malých“ honiteb v terénu. Hranice honiteb musí respektovat potřeby zvěře a ne zájmy vlastníka.
ČMMJ dlouhodobě poukazuje na hlavní rizika a dopady tohoto kroku:
- Místo lovu zvěře a snižování škod se budou řešit změny honiteb a přičleňování pozemků.
- Malá výměra nerespektuje potřeby spárkaté zvěře a je proti smyslu podstaty zákona, který má řešit chov zvěře, nikoliv sousedské spory.
- Dá se předpokládat rozdělování současných honiteb za účelem zisku.
- Jedním z vlastníků je stát a lze předpokládat, že nebude omezován při dělení honiteb za účelem zisku.
- Snížením výměry honitby povede ještě většímu narušení mysliveckého hospodaření s výrazným dopadem na kvalitu populací zvěře.
Odmítáme vyjádření ministra zemědělství, že menší vlastníci dnes nemohou uplatnit svá práva. Již současný zákon v § 39 a § 36 zaručuje ochranu práv vlastníků. Skutečnost je ovšem taková, že pouze mizivé procento vlastníků využívá svých práv zaručených současným zákonem č. 449/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ministr zemědělství v článku uvádí, že navrhovaná výměra je kompromisem mezi současnými 500 ha a 115 ha navrhovanými Asociací soukromého zemědělství. Přitom ČMMJ při projednávání novely zákona požadovala zvýšení výměry honitby s chovem spárkaté zvěře na 1000 ha. Na to se nějak pozapomnělo.
Pan ministr dále uvádí, že snížení minimální výměry honitby je výsledkem koaličního jednání. ČMMJ má poněkud odlišné informace. Řada i koaličních poslanců opravdu snížení minimální výměry honitby nepodporuje.
Usnesení zemědělského výboru z 21. schůze 11. dubna 2023 požádalo ministra zemědělství, aby v návaznosti na Programové prohlášení vlády zajistil, že novela zákona bude před předložením vládě ČR obsahovat dva body:
- Plánování lovu podle míry škod a kontrolu lovu
- Umožnění výkonu práva lovu černé zvěře (bez omezení) a ostatní spárkaté netrofejové zvěře (v návaznosti na míru poškození lesa) vlastníkům či pachtýřům honebních pozemků
Samo usnesení zemědělského výboru neukládá ministrovi zemědělství snižovat minimální výměru honitby.
Společné prohlášení ČMMJ a Sdružení vlastníků obecních lesů
Českomoravská myslivecká jednota společně se Sdružením vlastníků obecních lesu dne 11. října 2023 zaslala ministru zemědělství společné prohlášení, které v řadě připomínek reagují na zaslaný rozhovor ministra zemědělství redakci časopisu Myslivost.
Vážený pane ministře,
vzhledem k tomu, že jsme se společně dlouhodobě aktivně účastnili všech pracovních skupin svolávaných Ministerstvem zemědělství ČR k zákonu o myslivosti, rádi bychom vyjádřili oprávněnou obavu z některých změn, které by bez projednání s pracovní skupinou měla novela obsahovat. Přestože se jako signatáři tohoto dopisu společně neshodneme na některých paragrafových zněních zákona o myslivosti, dovolujeme si společně vyzdvihnout některé nejproblematičtější. Doufáme, že náš společný apel na Vás bude dostatečným podnětem ke zvážení navrhovaných opatření.
Nároková povolenka pro vlastníky honebních pozemků
Kategoricky nesouhlasíme s automatickou povolenkou pro vlastníka/vlastníky honebních pozemků na 30 ha, nebo i jiný počet hektarů. Naprosto nesouhlasíme, aby bylo možné výměry různých vlastníků sčítat. V honitbě by mohlo být více nárokových povolenek bez zodpovědnosti a povinností než zástupců uživatele honitby. Pokud považujete obdobný mechanismus za nezbytný, navrhujeme, aby nárok na povolenku vznikal až v případě nesplnění plánu lovu dle dikce novely (nesplnění plánu lovu na 90 % a méně). Případnou možnost získat povolenku by měl mít navíc pouze hospodařící subjekt. Pokud cílem opatření není nenápadné snížení výměry honitby na 30 ha bez jakékoliv zodpovědnosti za hospodaření v krajině, tak jediný, komu mohou vzniknout škody zvěří je ten, kdo na pozemcích hospodaří.
Navrhované opatření považujeme za jedno z nejproblematičtějších, protože nabourává systém práv a povinností, kterými se musí dle zákona a souvisejících předpisů řídit uživatel honitby. Uživatel honitby nese veškerou odpovědnost za myslivecké hospodaření v honitbě. Nese veškeré náklady spojené s péči o zvěř a také objektivní odpovědnost za škody zvěří. Automatická povolenka pro vlastníky honebních pozemků bez odpovědnosti za hospodaření v celé honitbě, je hrubým potlačením práv uživatele honitby. Automatickým vystavením povolenky zásadním způsobem zasahujeme do práv uživatele honitby, který si veškeré své povinnosti dané zákonem o myslivosti plní. V podstatě se jedna o vznik honitby v honitbě…Vlastník honebních pozemků s automatickou povolenkou k lovu prokazatelně ovlivňuje hospodaření ve zbytku honitby, za kterou nenese žádnou odpovědnost. Co nastane, pokud bude přistižen se zbraní mimo své pozemky v honitbě – je to pytláctví? Jak se v rámci honitby se zbraní dostane na své pozemky, kde by mohl teoreticky lovit? Má právo ho potom zadržet myslivecká stráž – odebrání povolenky/zbraně? Toto opatření je celkově naprosto nedomyšlené. V případě nějaké formy povolenky pro hospodařící subjekt, požadujeme mechanismus sankcí a doplnění povinností pro držitele povolenky, důvody pro zánik práva na podmínečně vydanou povolenku. Tomu, kdo dostane povolenku, by mělo zaniknout právo nejen na náhradu škod zvěří, ale také na náhradu za přičlenění honebních pozemků – protože omezení jeho vlastnického práva zaniklo. Práva a povinnosti z hlediska zákona o myslivosti jsou nastavena na uživatele honitby, jedná se o nedomyšlené opatření, které nabourává práva uživatele honitby, který může být vlastníkem všech zbývajících pozemků v honitbě.
V současné legislativě se klade důraz na prevenci. Je předpoklad, že vlastníkům/hospodářům na pozemcích s výměrou nad 30 ha zanikne nárok na škody zvěří? Pokud měli možnost si vzít povolenku k lovu a nevyužili ji, nepočínali si tak, aby předcházeli možným škodám zvěří. S tímto opatřením mohou mít vážný problém zejména LČR a případně VLS vzhledem k tomu, že u obou těchto státních podniků musí hospodařit s péčí řádného hospodáře. Ne všude, kde hospodaří VLS, jsou vojenské újezdy – na přičleněných pozemcích také vznikne nárok na povolenku do těchto honiteb?
Nevypořádání se se vstupem do obor
Požadujeme zapracování řešení vytvořeného pracovní skupinou MZe. Pracovní skupina svolávaná zástupci MZe společně navrhla konstruktivní řešení této problematiky, na kterém se většinově shodla. Zametení této problematiky pod stůl považujeme ze strany našeho mateřského resortu za strkání hlavy do písku. Je pro nás nepochopitelné, proč není možné vstupovat do farmových chovů, na pastviny, kde se pase, ale vstup do obor není schopné MZe vyřešit. Požadujeme návrat k řešení navrženém pracovní skupinou.
Změna výčtu druhů zvěře
Nesouhlasíme se zužováním výčtu druhů zvěře. Novela zákona o myslivosti má být systémovým nástrojem státu. Zákon obsahuje druhy zvěře, které lze obhospodařovat lovem a které nikoliv. Není jediný relevantní důvod toto rozdělení měnit. Nikdo dnes nedokáže predikovat, u kterého druhu zvěře vznikne potřeba jej regulovat. Z pohledu obhospodařování volně žijící zvěře je zásadní chybou přesouvat do gesce MŽP druhy zvěře jako kormorán, vydra, vlk, medvěd nebo rys apod. V případě tohoto kroku nám může hrozit ,,dvoukolejnost“ obhospodařování jednotlivých živočichů a ostatních druhů zařazených zákonem do zvěře. Není přece možné, aby stát organizoval různé skupiny lidí se střelnou zbraní v jedné honitbě podle různých zákonů….
Ministerstvo životního prostředí zcela správně uvažuje o začlenění zubra evropského do výčtu zvěře, a přitom tento druh požívá stejný stupeň ochrany jako velké šelmy, které požaduje ze zákona vyřadit.
V současnosti probíhá cílená finanční podpora státu vázaná na rozpočet MZe vybraných druhů zvěře (koroptev polní, tetřívek obecný, tetřev hlušec) a rovněž dalších podpor mysliveckého hospodaření (berličky pro dravce, podpora národních plemen psu atd.) přímou, nikterak komplikovanou cestou rovnou uživatelům honiteb. Tímto rozhodnutím připravujeme opět dvojkolejnost a administrativní složitost tohoto financování.
V § 2 projednávané novely zákona je myslivost definována jako cílevědomá a regulovaná činnost …, prováděná v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako přírodnímu bohatství, jejím životním podmínkám a dále vůči dalším stanoveným živočichům jako součásti ekosystému…
Dalším problémem přesunu vybraných druhů zvěře do kategorie ,,nezvěř“ je problematika likvidace kadáverů uhynulé zvěře. Obecně lze konstatovat, že tělesně větší druhy ptáků a savců jsou dnes zařazeny dle zákona o myslivosti do zvěře. V návaznosti na toto zařazení pak § 2 písm. h) konstatuje, že se zvěří nakládá uživatel honitby (tj. kvalifikovaná osoba). Pokud dojde ke změně výčtu zvěře, dojde k přesunu těchto povinností na jednotlivé obce. Otázkou je, budou mít obce dostatečný zdroj finančních a jiných prostředků na sběr, svoz a likvidaci těchto kadáverů. Již dnes se v mnoha případech brání toto činit. Jakékoliv kadávery např. dravců, volavek, racků apod. dnes likvidují myslivci z podstaty své činnosti a bez finančních nároků. Z různých důvodu (doprava, nemoci, přirozená úmrtnost) každoročně hynou v honitbách ČR tisíce ptáků , které jsou zařazeny do zvěře. I tyto myslivci na své náklady likvidují. V posledních letech zaznamenáváme stále větší tlak společnosti, aby se tyto padliny z přírody odstraňovaly.
Jako problematické spatřujeme i povolování lovu živočichů, které nebudou zařazeny do zvěře. Pokud dojde ke změně, nebude možno využít institutu § 39 ZoM – uložení snížení stavu zvěře u kteréhokoliv druhu (např. kormorán velký, bobr evropský, volavka popelavá atd.).
Proč by neměli být mezi zvěří, kterou nelze lovit vedeni např. draví ptáci. Sokolnictví je nejstarší způsob lovu a jako takový je zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Vyřazení dravých ptáků ze zvěře by zcela popřelo smysl tohoto zápisu. Pro lov s použitím loveckých dravců platí obdobná ustanovení jako pro lov se střelnou zbraní. Lov s dravými ptáky je trvalou součástí mysliveckého hospodaření. Zcela mylný je argument MŽP, že použití loveckých psů při lovu je obdobné jako s loveckým dravcem. Lovecký pes není zvěř, ale domestikované zvíře.
Tento návrh zásadně popírá základní princip myslivosti jako souhrnné činnosti zaměřené na cílevědomé obhospodařování veškeré volně žijící zvěře ve veřejném zájmu, jako přírodního dědictví společnosti, a významným způsobem degraduje myslivost na pouhé lovectví. Je nutno si uvědomit, že zákon o myslivosti je definován jako soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součástí ekosystému. Zásadně odmítáme degradovat tuto činnost připravovaným paragrafovým zněním směřujícím pouze k lovu. Uvědomujeme si nutnost snížit stavy spárkaté zvěře, ale bez dalšího významného narušení způsobu a pojetí mysliveckého hospodaření.
Omezení norování
Nesouhlasíme s jakýmkoliv omezováním způsobu lovu zvěře norováním. Norování je jedním z nejefektivnějších způsobu lovu některých zavlečených druhů (např. psík, mýval), ale především efektivním způsobem regulace stavu lišek – jako jednoho z hlavních přenašečů vztekliny. Chápeme, že při nevhodném způsobu prezentace tohoto způsobu lovu může docházet k jitření emocí. Na druhou stranu bychom potom museli spíše řešit formu a čas usmrcování mladých domácích králíků, lov dravých ryb na živou rybku, způsoby chovu domácích koček atp.
Žádáme o pečlivé zvážení uvedených připomínek a jsme připraveni je projednat při osobní schůzce, případně v rámci pracovní skupiny.
Myslivecká rada ČMMJ, z.s.
Zákon o myslivosti nebo smrt krásných srnců ?
Pokud bychom se měli vrátit k úvodnímu prohlášení ministra zemědělství, že chce zákon skutečně posunout do 21. století, tak prezentované úpravy zákona tomu rozhodně nenasvědčují. Navrhovaná podoba zákona se spíše podobá zákonu o lovu. Vůbec nerespektuje základní potřeby zvěře a z našeho pohledu postrádá jakékoliv nastavení základních principů hospodaření pro úspěšný návrat drobné zvěře do krajiny, ba naopak se zabývá nastavením dalšího způsobu její redukce. Připravovaná novela zákona se vůbec nezabývá nápravou příčiny zvýšených stavům spárkaté a s tím souvisejících škod na lesních kulturách a zemědělských plodinách a pozemcích. I to považujeme za zásadní nedostatek připravované legislativní úpravy.
Většina vlastníků pozemků stávající práva současné platné legislativy neuplatňuje
Posílení práv vlastníků se stalo dnešním fenoménem, které koalice ukotvila do vládního prohlášení. Znovu je potřeba zdůraznit, že v roce 2002 došlo na základě požadavků vlastníků pozemků k posílení jejich práv na úkor výkonu státní správy. Výsledek je takový, že pouze 5 % procent vlastníků se snaží svá práva uplatňovat v souladu se současně platnou legislativou. A opět je požadováno posílení jejich práv.
Pokud jde o posilování práv vlastníků, je možné vznést otázku. Proč je ministerstvem zemědělství odmítáno ponechat na rozhodnutí vlastníka, zda umožní přístup do svých obor veřejnosti, vyjma případných ostatních vlastníků pozemků a staveb v zaploceném objektu. Jak bylo konstatováno, farmové chovy zvěře vstup veřejnosti neumožňují, ale vlastníkům obor je toto právo odepíráno. V tomto bychom opravdu spatřovali posílení vlastnického práva.
Myslivost je činnost, kterou stát pověřuje myslivce proto, aby naplnil svou ústavní povinnost pečovat o část svého přírodního bohatství – zvěř. Existují judikáty Ústavního soudu, které tento princip potvrzují. Všem, kteří dnes upozorňují na potlačování vlastnických práv současně platnou legislativou při výkonu práva myslivosti, doporučujeme prostudovat nález Ústavního soudu č. 49/2007 Sb. Zákon o myslivosti rozhodně není zákonem o lovu a vlastnických právech, jak si dnes někteří představují. Neupravuje myslivost jako zájmovou aktivitu, výrobu nebo podnikání, ale jako cílevědomé a regulované činnosti vedoucí k ochraně přírody a péči o životní prostředí. Je to vztah k volně žijící zvěři, jež tvoří přírodní bohatství, které si stát dal za cíl podle článku 7 Ústavy chránit. Tomu přispívá i vedlejší cíl v podobě ochrany myslivosti jako národního kulturního dědictví. Aby se dařilo naplnit tyto cíle, musíme zdůraznit, že zvěř není součástí pozemku. Není ani vlastnictvím vlastníka a výkon práva myslivosti je ,,nepsaným“ věcným břemenem pozemku.
Nastavený model provozování myslivosti v ČR dnes v plné míře respektuje vlastnická práva. Velcí vlastníci honebních pozemků mají plné právo se rozhodnout, zda bude výkon práva myslivosti prováděn ve vlastní režii či obhospodařování mysliveckých pozemků svěří někomu jinému. Vlastníci menších pozemků zakládají honební společenstva. Sami vlastníci na základě demokratických principů rozhodnou, jak naloží s výkonem práva myslivosti na těchto pozemcích. Pravdou je, že se vyskytují případy, kdy vlastník není spokojen s mysliveckým hospodařením na pronajatých pozemcích. Je přeci věcí vlastníka, aby si způsob obhospodaření v honitbě ošetřil kvalitním smluvním vztahem. V případě přičleněných pozemků do honitby chrání práva vlastníka příslušná ustanovení zákona. Že mnohdy nejsou vlastníky využívána, není opravdu nedokonalostí právního předpisu v podobě zákona o myslivosti.
Nastavený model provozování myslivosti v ČR respektuje vlastnická práva. Velcí vlastníci honebních pozemků dnes mají plné právo se rozhodnout, zda budou výkon práva myslivosti provádět ve vlastní režii či obhospodařování mysliveckých pozemků svěří někomu jinému.
Státní správa a povolování odlovu zvěře
Vnímáme i občasné stížnosti na kvalitu rozhodování úředníků státní správy ve věci povolování odlovu zvěře. Tento argument není rovněž problémem současně účinného zákona. Pokud přijmeme jakýkoliv právní předpis, tak rozhodně nebude mít dopad na kvalitu práce zaměstnanců státní správy. Vyřešení problému leží na jejich zaměstnavatelích a nespokojených vlastnících.
V souhrnu vyjádření ČMMJ
Zásadně odmítá
- snížení současné minimální výměry honitby,
- vydávání nárokových povolenek pro vlastníky pozemků,
- zásahy do výčtu zvěře,
- omezení norování,
a požaduje, aby bylo zákonným ustanovením posíleno vlastnické právo ve věci zpřístupnění oborních chovů v souladu s doporučení pracovní skupiny, která se podílela na tvorbě novely zákona o myslivosti.
Myslivecká rada ČMMJ, z.s.
