Zvěř byla primárně zdrojem potravy
V dobách, kdy byl lov zaměřen na přežití a zvěř byla významným zdrojem živočišné potravy se s trofejemi nikdo nezabýval. Ani později, kdy si panovník od roku 952 n. l. a šlechta uzurpovali právo na lov, se trofejemi nikdo nezabýval. Středem zájmu byl počet ulovených jedinců zvěře pro prezentaci panství před pozvanými hosty. První dochované trofeje, které zřejmě svou zvláštností, nebo velkostí přiměly vlastníka panství, nebo lovce si je ponechat a následně si s nimi vyzdobit oblíbené komnaty lze spatřit na zámcích a hradech. Takových trofejí z období od 16. století do 17. století není mnoho, protože úroveň primitivní preparace způsobila jejich poškození a tím i ztrátu atraktivity pro výzdobu interiéru. Později, aby trofeje nepodléhaly zkáze se montovalo paroží na keramické, bronzové, nebo dřevěné hlavy. Takto upravených trofejí se dochovalo mnoho. Jedním z příkladů uchování trofeje zvěře je paroží jelena uloveného v roce 1730 Eleonorou ze Schwarzenbergu z krumlovského panství.
Zájem o stanovení pořadí, která trofej je silnější a vzhledově hodnotnější, se od doby uloveného jelena na Krumlovsku naplnil až za 200 let. První historické náznaky srovnávat velikost a „krásu“ trofeje, mněl spíše společenský a prestižní význam, zatím co dnes má měření trofejí především chovatelský, ale i vědecký význam.
Metody hodnocení trofejí se vyvíjely a v každém státě byly jiné
S vývojem výstavnictví a pokusů o hodnocení trofejí se postupně vyvíjely metody v jednotlivých státech, ale odlišnost metod neumožňovala mezinárodní srovnání, a proto byl zájem sjednotit metody tak, aby je za stejných podmínek používaly všechny státy. První úspěch v jednotném hodnocení trofejí vznikl v Anglii. Byl to Rowland Ward, který v Anglii již v roce 1870 zveřejňuje sjednocené postupy na měření trofejí nejenom evropských, ale i afrických druhů zvěře. Tento příklad byl motivací pro americkou organizaci Boone and Crockett Club, který začátkem 20. století (1920 a upravené 1932) stanovil metody pro hodnocení trofejí s důrazem na symetrii. Podle metod tohoto klubu se provádí hodnocení trofejí nejenom v USA, ale některé metody BCC byly převzaty i pro měření trofejí v Evropě s tím, že se používají jednotky SI soustavy (míry v mm, cm, objem v cm3, hmotnost v g), ale za bodovou hodnotou se uvádí zkratka CIC.
Pozdější a mnohem bouřlivější vývoj metod hodnocení trofejí probíhal v Evropě. Na tomto vývoji se podíleli v Německu Wild, Lotz, Scherping, Bieger, v Maďarsku Nadler a v Československu Dr. Šiman, prof. Dyk, Malínský, v Polsku Stachowiak a v Anglii Whitehead a řada dalších mysliveckých odborníků.
K měření trofejí se používají standardizované pomůcky, úzká pásma, váhy, posuvná měřítka, nádoby na zjišťování objemu parůžků, bodové tabulky (formuláře), výpočetní technika s programy a další pomůcky.
Hodnocení trofejí začalo mít hlubší význam
Význam hodnocení trofejí už dávno neslouží pouze ke stanovení pořadí podle počtu bodů, ale hlavně pro získání informací o výživě zvěře, změnách životního prostředí, genetice, chovatelské práci, a především kvalitě divokých populací trofejové zvěře.
Trofeje se mohou měřit různými národně, nebo mezinárodně akceptovanými metodami, kterých od první metody uznané v Anglii v roku 1870 až do roku 1978, kdy byla ustanovena metoda Trophy Game Records of the World, bylo registrováno 21. Mnoho metod zaniklo buď složitostí, ale nejčastěji malým zájmem tyto často jen lokální metody využívat, když jsou nadnárodní metody, plně funkční a poskytují tak mezinárodní porovnání a sestavení pořadí podle hodnoty získaných bodů.
Mezi mezinárodně nejvyužívanější metody patří metoda Safari Club International (SCI), Conseil International de la Chasse et de la Conservation du Gibier (ITEB CIC), Rowland Ward a Bone&Crocket Club.
Historický přehled o národních a mezinárodních hodnotitelských metodách
Hodnocení trofejí zvěře metodou Rowland Ward, Ltd.
Byl to britský preparátor a zakladatel firmy Rowland Ward Taxidermy, Ltd. Piccadilly. Při přebírání zakázek k preparaci mu bylo nepochopitelné, proč někteří lovci uloví velké množství zvěře s nevyvinutými trofejemi. Snažil se je proto motivovat k tomu, aby lovili jen zvěř, která je na vrcholu vývoje trofeje, která jim zároveň poskytne lepší zážitky z lovu. Proto začal v roce 1870 měřit délky a sílu trofejí, aby mohl zpracovat tabulku standardních hodnot pro trofeje jednotlivých druhů zvěře, v jakém věku dosahují nejlepší tvary a velikost trofeje.
Aby práce s měřením trofejí přinášela lovcům další motivaci, začal R. Ward zveřejňovat výsledky měření ve firemním bulletinu. Tak vznikla v roce 1892 publikace s názvem Rowland Ward´s Records of Big Game, kde popsal 18 metod pro měření trofejí různých druhů zvěře. Profesionální dokonalost zpracování záznamového katalogu zajistila jeho více než 120letou historii, která díky zájmu lovců, ale i zoologů má zaručenou budoucnost. Je to publikace, která poskytuje informaci o nejsilnějších trofejích jednotlivých druhů zvěře z celého světa.
Hodnocení trofejí zvěře metodou Peter Spicer & Sons
Tato metoda z roku 1910, vznikla u významného preparátora P. Spicera v severním Skotsku. Tato metoda se zaměřila pouze na srnčí parůžky a parohy jelenů a siků. Měření trofejí metodou P. Spicera, přesto že bylo jednoduché a oblíbené, skončilo v 30. letech 20. století.
Hodnocení trofejí zvěře metodou podle Nadlera
Zakladatelem této metody je maďarský zoolog prof. Herbert Nadler (1883-1951). V roce 1927 poprvé seznámil mysliveckou veřejnost s metodami, jak měřit trofeje srnců, daňků a jelenů. Dominantní prezentaci věnoval měření jeleních parohů, které považoval za symbol maďarské myslivosti.
Tato metoda byla zaměřena především na hmotu a sílu paroží. Naopak členitost paroží nebyla prioritou. Nadlerova metoda nehodnotila ani obvod růží.
Výsledky měření parohů podle Nadlerovy metody jsou v průměru o 10 bodů nižší než výsledek měření metodou CIC.
Tato metoda byla kriticky posuzována v roce 1937 na zasedání mezinárodního týmu, v Praze, kde se ujednotily metody pro hodnocení trofejí pod záštitou CIC. Přesto byly podle Nadlerovy metody hodnoceny trofeje jelenů i na Mezinárodní výstavě v Berlíně (listopad 1937), ale zároveň se všechny ohodnotily i novou metodou, která byla předběžně schválena na zasedání v Praze. Po berlínské výstavě se metoda z důvodů tradice používá pouze v Maďarsku pro měření jeleního paroží. To se musí pro mezinárodní porovnání ohodnotit i metodou CIC.
Hodnocení trofejí zvěře metodou Boone & Crockett Club
V letech 1906 až 1922 začal Hornaday shromažďovat exponáty a trofeje, ze kterých vybudoval národní expozici severoamerické zvěře v Bronxu (New York). Pro evidenci trofejí bylo nutné stanovit systém, zaměřený na délky rohů nebo parohů. Tak vznikly v roce 1920 základy pro vznik první verze hodnocení trofejí metodou B&CC. Tento systém má pro měření trofejí americké zvěře 38 metod. K měření se používají certifikované měřící pomůcky a hodnoty se zaznamenávají v palcích s přesností na ¼ palce.
Standardní trofeje může měřit samotný hodnotitel, který má certifikát. V případě, že je předložena k ohodnocení trofej, která svými hodnotami dosahuje nejsilnější trofeje na světě, pak je nutné tuto trofej předložit komisi hodnotitelů, kteří mohou přeměřením všech hodnot udělit trofeji statut „nejsilnější trofej světa“.
Metoda B&CC je jednoduchá, a soustřeďuje se převážně na symetričnost trofeje. Rozdíly v hodnotách mezi levou a pravou částí trofeje se odečítají. Od roku 1985 se postupně přebíraly metody od B&CC, které CIC neměl zpracované. Je to například hodnocení trofejí siků a jelenců. Tato převzatá metoda používaná v podmínkách CIC používá údaje v metrické soustavě.
Hodnocení trofejí zvěře metodou Conseil International de la Chasse et de la Conservation du Giber
Hodnocení trofejí středoevropských druhů zvěře
V roce 1930, když bylo první zasedání nově vzniklé mezinárodní organizace CIC, jednalo se o nutnosti sjednotit metody pro hodnocení trofejí. Prvním pokusem splnit tento nelehký úkol bylo jednání ve Varšavě (1934), kdy se zástupci několika států u příležitosti výstavy trofejí pokusili sjednotit na budoucích metodách. Výsledkem byla značná nejednotnost, a tak se ustavila komise, která bude v jednání pokračovat na příštím zasedání. To se konalo v roce 1937 v Praze. Zasedání mezinárodní komise CIC za účelem vypracování mezinárodní metody pro hodnocení trofejí bylo uspořádáno při jarní výstavě trofejí pořádané Československou mysliveckou jednotou (dále jen ČSMJ) v Praze. Organizace zasedání byla svěřena přípravnému výboru IV. Celostátní výstavy trofejí při Hospodářské výstavě v Praze, konané pod záštitou prezidenta republiky Dr. E. Beneše. Pozváním zahraničních delegátů na zasedání komise byly pověřeny organizace ČSMJ a Hubertusverband.
Zasedání této komise, které bylo 24. až 26. května 1937 se účastnili zástupci téměř všech evropských států (Belgie, Dánska, Francie, Jugoslávie, Lucemburska, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Rumunska, Švédska a Československa v čele s prezidentem Dr. E. Benešem. Zasedání předsedal prezident CIC Maxim Ducrocq.
Československou delegaci na jednání komise zastupovali: předseda ČSMJ prof. Ing. Antonín Dyk, předseda myslivecké rady při ČSMJ prof. PhDr. Julius Miloš Komárek, MUDr. Václav Rubeška, generální ředitel státních lesů a statků Ing. Dr. Karel Šiman (autor metody pro hodnocení mufloních toulců), Jan Pálffy, Pavel Pálffy, Dr. Bedřich Strachwitz, vrchní lesní rada Jan Mayer, jednatel ČSMJ Ing. Jiří Sekera, Viktor Schick-Ferber, ministr zemědělství ČSR JUDr. Zadina, ministr obchodu ČSR J. V. Najman.
Hlavním bodem zasedání bylo projednat podmínky pro sjednocení metod hodnocení trofejí: jelena evropského, srnce obecného, daňka evropského, losa evropského, soba evropského, kamzíka horského, muflona, kozorožce alpského, zbraní prasete divokého, zubra evropského, bizona prérijního, pižmoně grónského, lebek a kůží šelem. Pro hodnocení jeleních parohů byla přijata maďarská metoda podle ředitele ZOO v Budapešti Huberta Nadlera, která se poprvé ověřila v Budapešti na výstavě trofejí v roce 1927 a používala se až do listopadu 1937 a později, až do současné. kdy se částečně upravila a je platná jako metoda CIC bez názvu původního autora metody. V květnu 1937 se v Praze uplatnil návrh Wilda pro hodnocení trofejí daňků, Biegera pro hodnocení srnčích parůžků a pro hodnocení kamzičích růžků se uplatnil návrh rakousko-německý. Pro hodnocení zbraní kňourů a losího paroží, byly akceptovány návrhy I. Stachowiaka z Polska. Z českých návrhů byla přijata metoda prof. Dyka na hodnocení mufloních toulců. Pro hodnocení dalších druhů trofejí vznikly nové metody, které nejsou spojeny se jménem konkrétního autora.
Za vzornou přípravu zasedání poděkoval prezident CIC Maxim Ducrocq československému prezidentu Dr. E. Benešovi. Ocenil úroveň československé myslivosti, která právem patří vedle německé k vrcholům péče člověka o přírodu.
Baron Sommaruga jménem všech hostů poděkoval československé vládě a generálnímu řediteli Československých lesů a statků Dr. K. Šimanovi za dokonalou přípravu jednání a uspořádání programu dílčích porad. Říšskoněmecký nejvyšší lovčí Scherping zdůraznil historický význam pražského zasedání pro vznik mezinárodních metod hodnocení trofejí, které se poprvé uplatní při hodnocení trofejí před berlínskou Mezinárodní mysliveckou výstavou v listopadu 1937.
Navržené metody se s úspěchem odzkoušely v Berlíně při hodnocení trofejí v říjnu 1937. Tyto metody se dle potřeb aktualizují. První úprava byla provedena v Madridu 1952.
Stojí za zmínku, že v Teheránu v roce 1974 bylo zasedání CIC, na němž došlo ke změnám hodnocení parohů siky japonského a siky Dybowského. Prakticky byly převzaty metody Boone and Crockett Clubu, za což se zasloužil hlavně K. Whitehead z Anglie.
Další objektivní úpravy metod byly provedeny v Bruselu (1976), Marseiles (1977) a v Mnichově (1981).
Obdobná změna metody postihla v roce 1983 toulce muflonů. Příčinou byla trofej muflona uloveného v Jugoslávii (dnešní Srbsko – obora Karadordevo), který měl naprosto nestandardní rozpětí špiček toulců. Tato trofej připomínala trofej asijských ovcí (Marco Polo). Tohoto muflona ulovil jugoslávský prezident J. B. Tito v roce 1979, a proto byla této trofeji věnována na zasedání CIC (1983) v Dubrovníku velká pozornost. Komise expertů CIC pro hodnocení trofejí v čele s V. Varičakem (Jugoslávie), K. Whiteheadem (Anglie) a W. Trensem (tehdejší západní Německo) rozhodla, že se bude do budoucna měřit největší rozloha toulců bez ohledu na to, jestli je na zadní kulise toulců nebo na špicích toulců.
Tato úprava způsobila, že Československý primát od roku 1937 v nejsilnějších trofejích muflonů na světě ustoupil před nestandardními trofejemi s velkou vytáčivostí špiček toulců (jugoslávský muflon se stal neoprávněně touto úpravou metody, prvním na světě). K dalšímu upřesnění metod došlo v Brně v roce 1987, kde se opravila metoda pro měření mufloních toulců tak, aby se preferovaly trofeje standardní a postihovaly trofeje s velkou vytáčivostí špiček toulců. Tato vynucená úprava měření rozlohy a rozpětí špiček toulců byla na žádost a zdůvodnění české delegace přijata. Od tohoto kongresu Sheep of the World, pořádaném v Československu, se zavedlo porovnání hodnot rozlohy a rozpětí toulců a vznikl vzorec pro stanovení C indexu. Díky tomuto historickému návratu k objektivnímu hodnocení toulců se opět trofeje československých a dnes českých muflonů udržují na nejvyšších příčkách žebříčku na světě. Předposlední úpravy metod byly odsouhlaseny v roce 1996 ve Vídni.
Poslední úpravou metod pro hodnocení trofejí malého rozsahu, je usnesení Valné hromady CIC v Miláně (2014).
Hodnotitelské metody se považují za normy a jsou pevně zakotveny v manuálu Die Jagdtrophäen der Welt (1981), kde jsou v trojjazyčné verzi (němčina, francouzština, angličtina) popsány metody pro hodnocení všech trofejí na světě.
Stávající Manuál CIC z roku 2014 v příloze
V roce 2014 byl vydán aktualizovaný manuál hodnocení trofejí s podrobným popisem jednotlivých metod. Manuál je upraven jako flexibilní příručka, která se bude dle potřeby doplňovat o novely tak, že se původní svazek pozměněné metody vyjme z kroužkové vazby a bude nahrazen novou verzí. Manuál pro hodnocení trofejí bude vydán nejenom ve světových jazycích (angličtina, němčina, ruština, francouzština), ale předpokládá se, že bude i v češtině.
Hodnocení trofejí zvěře metodou Douglas score system
Norman Douglas, významný lovec a člen organizace New Zeeland Association Deerstalkers (dále jen NZAD) se mnoho let zabýval porovnáváním velikosti trofejí zvěře na Novém Zélandě. První výsledky mnoha změřených trofejí byly zveřejněny v roce 1949. Metoda se zavedla v NZAD pro pořádané soutěže o nejlepší trofej sezóny. Způsob hodnocení se postupně stal velmi oblíbeným, a tak v roce 1959 se tato metoda prohlásila za oficiální metodu měření trofejí. Používá se v Austrálii, Novém Zélandě a v Nové Guinei (všechny země jižního Pacifiku). Měření touto metodou je zaměřeno především na symetričnost trofeje podobně, jako tomu je u metody Boon and Crockett Club.
Hodnocení trofejí zvěře metodou Safari Club International
První systém hodnocení trofejí SCI popsal zakladatel a předseda SCI C. J.McElroy v roce 1977 v knize Record Book of Trophy Animals and the various awards programs (Kniha záznamů o trofejích zvěře a způsobech jejího oceňování). Ačkoli od té doby bylo provedeno mnoho změn, dodnes zůstal ucelený a univerzální systém, kde jsou hodnoceny trofeje ze všech koutů světa stejným způsobem.
Výbor komise pro registraci významných trofejí je zodpovědný za dodržování metod pro hodnocení trofejí, záznamového systému, jeho aktualizaci a také zapisování do SCI Record Book (Kniha záznamů).
Komise vybírá lovce k ocenění, pokud splnili některá z kritérií pro přidělení prestižních cen na výročním zasedání klubu (SCI Convention) většinou v Las Vegas, Reno a v roce 2025 v Neshwilu.
Komise udržuje spolupráci se zoology a univerzitami, aby byla zoologická taxonomie trofejové zvěře v Knize záznamů aktuální. Hodnocení metodou SCI není náročné, protože jsou zapisovány pouze hodnoty měřitelné předepsanými měřícími pomůckami, ale vzhledové charakteristiky, které se nedají jednoznačně ohodnotit, se vůbec nezjišťují a nehodnotí.
V roce 2015 byla provedena aktualizace celého systému hodnocení trofejí metodou SCI. Novelou je upravená metoda hodnocení paroží jelenovitých. Metoda připouští, že paroží může mít maximálně 15 % atypických výsad. Pokud bude tato hranice překročena, je paroží považováno za atypické a může se ohodnotit, je ovšem zařazeno do zvláštního oddílu Knihy záznamů.
On line Systém SCI Record Book poskytuje pouze členům SCI nahlížet do centrální databáze ohodnocených trofejí, fotogalerie, kde je prezentováno prvních dvacet nejsilnějších trofejí podle druhu zvěře. SCI má podmínku, že lovec, který má zájem o ohodnocení trofeje metodou SCI, musí být platným členem SCI.
Hodnocení trofejí zvěře metodou Thompson B. Temple Systém (TT)
Je to metoda používaná pouze v USA, která se zaměřila na hodnocení výlučně nepůvodních druhů, které se zaváděly do chovů zejména v Texasu, ale i v dalších státech. Metoda vznikla v roce 1976 pro 14 nepůvodních druhů (sika sp., sambar sp., jelínek vepří, jelínek indočínský, daněk evropský, daněk mezopotámský, axis indický, jelen evropský, jelen lyrorohý, barasinga sp., muntžak sp., kančil sp., kabar sp., jelen milu).
Tato metoda se příliš nerozšířila a oficiální databáze není dostupná zřejmě proto, že se údaje nevyhodnocovaly obdobným způsobem, jako to je běžné u ostatních metod pro hodnocení trofejí.
Hodnocení trofejí metodou Trophy Game Records of the World
Začátkem sedmdesátých let 20. století začal Dr. Burkertt, shromažďovat data o loveckých trofejích získaná jejich měřením. Za deset let systematického vyhodnocování dat o trofejích představil metodu, která měla nesporné přednosti dané jednoduchostí a rychlostí měření. V historii měření trofejí bylo mnoho pokusů vytvořit metodu, která by byla jednoduchá, zhodnotila by objektivním způsobem významné charakteristiky trofejí a byla by přijata většinou zemí nebo dokonce by se stala jedinou oficiální. To se dosud nepodařilo žádné metodě a mnoho jich krátce po vzniku opět zaniklo.
Metoda zavedená Dr. Josephem Burkerttem v roce 1978, používá při hodnocení metrický systém, který se autorovi metody zdál být přesnější než palce a stopy. Dr. J. Burkertt hodnotil trofeje podle množství vytlačené vody ponořenou trofejí. Výsledek se vyjadřuje v cm3. Metoda umožňuje hodnotit trofeje, které jsou i v mechu. Tato výjimka se využívá především u karibů, kteří se s úspěchem loví ještě před vytlučením paroží, protože následně odchází na říjiště, kde sice parohy mají už vytlučené, ale terén pro je lovce prakticky nezdolatelný. U takových trofejí se uplatní srážka z celkového ocenění 2 %.
Filozofií metody je pohlížet na trofeje bez rozdílu na jejich velikost, ale jako na trofeje ulevené zvěře, které obohatily lovce o cenné poznatky a potěšení z úspěšného lovu. Lovci, kteří získali významný počet bodů v daném roce, jsou oceněny plaketami.
Doc. Ing. Miloslav Vach, CSc.
V příštím díle se dočtete Platné definice pro hodnocení trofejí stanovené TEB CIC 2024
