Poslanecká sněmovna se v pátek 18. června nedostala ke schválení vládního návrhu novely zákona o myslivosti. Část poslanců se chce podrobněji zabývat desítkami předložených pozměňovacích návrhů. Některé z nich totiž kýženou rovnováhu potřeb zvěře a lesa zásadně vychylují ve prospěch vlastníků pozemků a zemědělců.
Vládní návrh novely zákona o myslivosti je reakcí na přílepek k lesnímu zákonu z dílny poslanců TOP 09 a Pirátů, který na podzim 2019 vyvlastnil právo rozhodovat o mysliveckém hospodaření vlastníkům pozemků i myslivcům ve prospěch státu. Ministerstvo zemědělství do návrhu zákona vtělilo řadu kompromisních ustanovení, která nastavením přísnějších pravidel pro myslivce i rozvolněním pravidel pro lov vycházejí vstříc požadavkům vlastníků, zemědělců a lesníků.
Organizace Svaz vlastníků honebních pozemků, Asociace soukromého zemědělství, Svaz vlastníků půdy, Pro Silva Bohemica, Český svaz ochránců přírody, Česká společnost ornitologická a část Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů pod vedením Hnutí Duha se však s vládním návrhem nespokojily. Přestože vlastníci mají již podle současného zákona plné právo rozhodovat o způsobu mysliveckého hospodaření či dokonce myslivecky hospodařit sami, začaly se jmenované organizace prostřednictvím pozměňovacích návrhů spřátelených poslanců domáhat řady nesystémových změn.
Zvěř je v Česku přírodním bohatstvím, které ochraňuje stát prostřednictvím myslivosti. Zvěř není součástí ani plodem pozemku, naopak myslivost je jeho věcným břemenem. Cílem změn prosazovaných výše jmenovanými organizacemi mělo být prolomení tohoto lety prověřeného a Ústavním soudem potvrzeného systému ochrany přírodního bohatství ve prospěch té menšiny vlastníků a nájemců půdy, kteří se nespokojí ani s posílenou rolí státní správy v mysliveckém plánování tak, jak ji navrhuje vládní návrh.
Českomoravská myslivecká jednota je přesvědčena, že vládní návrh novely zákona o myslivosti chrání práva vlastníků a uživatelů půdy vyváženým způsobem. Sama ČMMJ přitom sdružuje více než 10 000 individuálních vlastníků, z nichž tři čtvrtiny nepožadují dokonce ani změnu dnes platného zákona. Českomoravská myslivecká jednota vládní návrh nadále podporuje, avšak bez nesystémových pozměňovacích návrhů, které by v důsledku vedly k rozvratu péče o přírodní bohatství – zvěř.
Jaké je faktické postavení vlastníků půdy podle dnes platného zákona o myslivosti?
Vlastníci svobodně rozhodují o tom, jestli na svých pozemcích budou myslivost vykonávat sami, nebo je za tímto účelem a za svých vlastních podmínek pronajmou jinému subjektu. Omezeni přitom jsou pouze členstvím v tzv. honebním společenstvu, které rozhoduje demokratickou většinou. Menší pozemky se spojují do honiteb. Děje se tak v zájmu zvěře, aby bylo možno právo myslivosti vykonávat na územích velikostí lépe odpovídajících jejím životním nárokům. Vedle této svrchované možnosti sami hospodařit či sami stanovit podmínky pronájmu mají vlastníci i nájemci pozemků možnost podle paragrafu 39 zákona o myslivosti požadovat po státní správě nařídit uživateli (nájemci) honitby snížení stavů zvěře či ukončení chovu některého druhu, pokud to vyžaduje např. stav lesa.
Vlastníci i nájemci tedy mají k dispozici veškeré nástroje pro vlastní výkon práva myslivosti či ovlivnění způsobu jeho výkonu na svých pozemcích. Existují případy, obvykle plynoucí z nemožnosti se dohodnout uvnitř honebního společenstva, kdy individuální vlastník svůj zájem proti demokratické většině neprosadí. Pak je zde nález Ústavního soudu číslo 49/2007 Sb. V něm ÚS považuje zvěř za přírodní bohatství, které je dle Ústavy stát zavázán chránit. Tuto ochranu vykonává prostřednictvím myslivosti. Vlastníci pozemků jsou povinni myslivost strpět, jedná se o věcné břemeno pozemku.