Lov může být součástí péče o vlka. Ve čtvrtek 10. října tak rozhodl Soudní dvůr Evropské unie. Myslivci věří, že se toto rozhodnutí odrazí i v rozhodování tuzemských orgánů ochrany přírody.
Soudní dvůr Evropské unie v odpovědi na tzv. předběžnou otázku finského nejvyššího správního soudu rozhodl, že za přísně stanovených podmínek mohou orgány členských států povolit lov druhů chráněných směrnicí o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (tzv. směrnicí o přírodních stanovištích). Toto rozhodnutí by mohlo rozvázat ruce též úřadům v České republice, které dlouhodobě tvrdí, že management vlka lovem by byl v rozporu s evropským právem.
Senát konkrétně formuloval odpověď na otázku, zda směrnice o ochraně přírodních stanovišť, zejména její článek 16, umožňuje v konkrétních situacích chráněné živočichy lovit. Odstavec 1 písmeno e zmíněného článku umožňují státním orgánům povolit „odebírání“ jedinců chráněných druhů z přírody. Soud rozhodl, že v pojmu odebírání je též zahrnuto usmrcování. Orgány státní správy tak mohou povolit lov vlků a dalších chráněných živočichů jako prevenci závažných škod na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a podobně.
Mimo prevence škod lze lov povolit i v zájmu ochrany těchto druhů, v zájmu zdraví lidí či veřejné bezpečnosti za podmínky příznivých důsledků pro životní prostředí a pro účely výzkumu a vzdělávání. V povolení musí být přesně vymezeno, kolika a jakých jedinců se týká, přičemž lov nesmí negativně ovlivnit udržitelnost populace. Zároveň naplnění účelu povolení nesmí být možné jiným způsobem. Lov tak i nadále bude pouze krajním řešením.
„Soud vnímá, že každá udělená výjimka se projeví především lokálně. Proto ukládá státním orgánům povinnost posuzovat při udělování výjimek populace chráněných druhů v kontextu státu, biogeografické oblasti napříč více státy, nebo dokonce v celém areálu rozšíření druhu. Není nutná neomezená ochrana každého jedince, stav druhu lze hodnotit šířeji,“ vysvětlil rozhodnutí soudu Jiří Janota, předseda Českomoravské myslivecké jednoty. „Tím se otvírá cesta k zonaci vlka, kterou dlouhodobě navrhujeme jako součást plánu péče. Stát by měl určit, v jakých oblastech ČR vlci mohou žít a v jakých ne, aby se předcházelo škodám či konfliktům s lidmi,“ uzavřel Jiří Janota.
