Lov jako prostředek provázel člověka od pravěku, jak potvrzují například archeologické nálezy prvních primitivních loveckých zbraní (tvarované kameny, pěstní klíny, oštěpy, sekery, kyje), kreseb tehdejších druhů zvířat a loveckých výjevů na stěnách jeskyní, jako je známá Lascaux ve Francii.
Rozvoj lovu pokračoval ve starověku, ke kterému se datují i první publikace o lovu, jako je Xenofontův spis O lovu se psy. Ke starověku se také váží první patroni lovu, z nichž řecká Artemis a její římská verze Diana, jsou zmiňovány dodnes. Méně známý je dnes mezopotámský Nimrud, podle kterého jsou dodnes myslivci označováni jako nimrodi anebo keltský bůh s jeleními parohy Cernunos.
Český název „lovec“ se objevuje již v 11. století. Panovníka obklopovala početná lovecká družina, pro jejich pobyt na loveckých výpravách se v rozsáhlých lesích stavěly lovecké hrádky např. Křivoklát (zmiňovaný již v roce 1109), Jivno, Zbečno, Jenčov, Týřov, Počáply-Králův dvůr, Nový Hrad u Kunratic (1411-1412). Lovecký personál je usídlován v tzv. účelových obcích (Loveč, Lovčice, Psáry, Ohaře, Sokolníky aj.), kde žije družinným životem. Lovecké roboty poddaných jsou známy již ve 12. století.
V usnesení Českého sněmu z roku 1573 se uvádí, že právo lovu souvisí s vlastnictvím pozemků (panovník, šlechta, kláštery, královská města). Usnesení však obsahuje i nařízení o ochraně zvěře, což znamená počátek myslivosti u nás. I řada dalších usnesení Českého sněmu se zabývá chovatelskými hledisky.
Po Bílé hoře (1620) je česká šlechta potlačována, přicházejí cizí rody. Lov se stává záležitostí společenské reprezentace. Od 16. století se rozvíjejí palné zbraně, koncem 17. století se objevují lovecké ručnice.
Císař Ferdinand III. (1637-1657) vydává roku 1641 ustanovení o lovu pro Čechy, ve kterém se uvádí, že myslivost je kratochvílí šlechtickou“, poddaní jsou při lovech povinni robotami. Znamená to utužení robotných povinností poddaných, znamená to však také rozmach pytláctví (ze msty, pro obživu, z lovecké vášně). Vydávají se různé patenty proti pytláctví, např. císaře Karla VI. (1711-1740) z roku 1732. Vzdělávání potřebného personálu (myslivců) se děje zpravidla tříletou výuční dobou u zkušeného myslivce (učebního pána), zakončené slavnostním „přijetím v počet myslivců“ a předáním výučního listu, tesáku a lovecké trubky.
Císař Josef II. (1780-1790) vydává v roce 1781 patent o zrušení nevolnictví a v roce 1786 řád o myslivosti neboli všeobecný honební patent, který uvolňuje poddaným v robotách, upravuje ochranu polních plodin, ukládá hradit škody působené lovem a zvěří, nařizuje černou zvěř uzavřít do obor, atd. Vzhledem k nedostatku bezplatné pracovní síly nastává odklon od chovů velké zvěře a zintenzivnění chovů drobné zvěře; s tím souvisí i rozvoj brokové střelby. Snižují se stavy jelení zvěře a přibývá zvěře srnčí.
Začátkem 19. století nastává největší rozvoj bažantnictví, importují se nové druhy ba-žantů, muflon a jelenec viržinský, koncem století jeleni sika, rozšiřuje se chov kamzíků. S rozvojem brokové střelby se proslavuje české puškařství. Myslivost se podřizuje lesnímu hospodářství. V roce 1905 je vysazena na Dobříšsku ondatra.
V revolučním roce 1848 bylo zrušeno poddanství. Císař František Josef I. (1848-1916) vydává v Olomouci dne 7. března 1849 říšský zákon o myslivosti č. 154; bylo zrušeno dominikální výsadní lovecké právo a právo myslivosti bylo spojeno s vlastnictvím půdy.
Odborným spolkem, který sdružoval jak lesníky či myslivce z povolání tak i myslivce ze záliby byla v roce 1869 založená „Pražská lesnická jednota Hubertus“. V roce 1883 vznikl „Spolek honební a ochrany zvěře.
Po vzniku Československa v roce 1918 byl v roce 1919 ustaven „Československý lo-vecký a kynologický říšský svaz“. V roce 1923 je založena jednotná myslivecká organizace – Československá myslivecká jednota.
Po osvobození v roce 1945 vychází zákon o myslivosti č. 225/1947 Sb. (s platností od 1.1.1948). Pro celé území republiky je právo myslivosti sjednoceno. Zákon prosazuje ne-jen aspekt hospodářský, ale i kulturní. Právo myslivosti je nadále vázáno na vlastnictví ho-nebního pozemku.
V důsledku politických událostí z roku 1948 byly od roku 1951 vyloučeni z pronájmu honiteb jednotlivci, uzavírat nájemní smlouvy mohly jenom tzv. lidové myslivecké společnosti.
V roce 1962 byl vydán – pro celé území tehdejší republiky – nový zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb., který odloučil výkon práva myslivosti od vlastnictví honebních pozemků. Právo myslivosti příslušelo organizacím – státním lesům, státním statkům, jednotným zemědělským družstvům -, které ho mohly či musely za úplatu postoupit uživatelům, a sice pouze mysliveckým sdružením. Nejmenší výměna honitby byla stanovena na 500 ha.
Odborným spolkem, který sdružoval jak lesníky či myslivce z povolání tak i myslivce ze záliby byla v roce 1869 založená „Pražská lesnická jednota Hubertus“. V roce 1883 vznikl „Spolek honební a ochrany zvěře.
Po vzniku Československa v roce 1918 byl v roce 1919 ustaven „Československý lovecký a kynologický říšský svaz“.
Mezinárodní spolupráce v myslivosti byla již za první republiky. ČSR patřila k zakládajícím členům Mezinárodní lovecké rady – C.I.C., která byla založena v roce 1928 a oficiálně zahájila svou činnost v roce 1930.
V roce 1961 se ČSMJ sloučila se slovenským Sväzom poĺovných ochranných združení, název centrální organizace byl změněn na Československý myslivecký svaz (ČSMS).
V důsledku federalizace státu v roce 1969 byla ukončena činnost ČSMS a ustaven Český myslivecký svaz (ČMS). V roce 1970 byl ustaven Federální výbor mysliveckých svazů v ČSSR (FV MS), jako společný koordinační a poradní orgán Českého mysliveckého svazu a slovenského poĺovnického zväzu. Podle nového zákona o myslivosti č. 270/92 Sb. se ČMS stal organizací s členstvím myslivců zcela dobrovolným a byl zbaven spoluúčasti na řízení myslivosti. Myslivecká sdružení se podle zákona o sdružování občanů č. 83/1990 Sb. stala samostatnými právnímu subjekty.
V roce 1992 byl název Český myslivecký svaz změněn na Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ). Předsedou byl zvolen Prof.ing. Josef Hromas,Csc.
Česká republika je členem Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře CIC. Zastoupením ČR je pověřena ČMMJ. Od roku 1995 je ČMMJ také členem Federace mysliveckých organizací Evropské unie – F.A.C.E.
V roce 2012 byla myslivost zapsána jako nehmotná kulturní památka na Seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky. Od roku 2016 je české sokolnictví zapsáno organizací UNESCO na seznamu Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva.