Odborné názvosloví pro trofeje parohaté zvěře
abnormální paroží – nestandardní tvar, případně gigantická velikost paroží způsobená speciální výživou
délka lebky – měří se posuvným měřítkem a uvádí se pouze u trofejí aspirujících na zlatou medaili CIC s podmínkou, že trofej pochází z volného chovu
hák – je to zahnutí horní části lopaty směrem dopředu a částečně do středu trofeje
hmotnost paroží – zjišťuje se na certifikované váze s přesnosti na 10 g
jednostranně korunový – je to paroží s počtem minimálně tří, případně i více výsad v koruně na jedné lodyze
kapitální trofej – vizuální ocenění silné trofeje bez udání bodového hodnoty
koruna – rozvětvení vrcholu lodyhy jeleního paroží na minimální počet třech, případně i více výsad; koruna, může být členitá, dlanitá, jednoduchá, lopatovitá, pohárovitá, jednoetážová, dvouetážová
krajky – jsou to výsady na zadní části lopaty daňka
lopata – zploštělá část daňčího paroží
lodyha – je to hlavní charakteristická část paroží jelenovitých, z kterého vyrůstají výsady; lodyha je levá a pravá
mech – funkční pokožka pokrývající rostoucí paroží
nadočník – je to výsada vyrůstající nad očníkem (druhá výsada), nejčastěji u paroží jelena evropského; tato výsada může chybět na jedné, případně i na obou lodyhách
oboustranně korunový – na každé lodyze jsou nejméně tři výsady v koruně
obvod lodyhy dolní – zjišťuje se mezi očníkem a opěrákem
obvod lodyhy horní – zjišťuje se mezi opěrákem a další výsadou v koruně, nebo výsadou tvořící pouze vidlici
nejsilnější národní/celosvětová trofej – musí být ohodnocena tříčlennou mezinárodní komisí složenou z hodnotitelů pocházejících ze tří zemí s oprávněním SITJ; oficiální ratifikaci takové prestižní trofeje, řadící se na první místo v pořadí mezi trofejemi, musí schválit International Trophy Evaluation Board CIC (dále jen ITEB CIC) na zasedání, které se koná každý rok; tyto nejsilnější trofeje se dělí podle toho odkud pochází, jestli to bylo z uloveného jedince ve volnosti, nebo v oborním chovu
očník – je to první výsada vyrůstající nad růží
opěrák – střední výsada na paroží jelena, siky a daňka
palec – je první, zpravidla nejdelší výsada (krajka) na spodní části zadní hrany lopaty
paroh – kostní útvar na hlavě parohaté zvěře
parohatá zvěř – zvěř, které vyrůstají na pučnicích parohy, které každoročně shazuji
parožení – růst parohů od doby, kdy se pučnice pokryje po shození parohů kůží – mechem, který pokrývá povrch vyrůstajících lodyh a výsad až do dokončení vývoje paroží, kdy mech ztrácí svoji vyživující úlohu pro růst paroží a odumíráním se mění v odumřelé lýčí
paroží – parohy jelenovitých
paruka – paroží stále pokryté kůží (mechem), které vlivem hormonální poruchy každoročně zvětšuje svoji velikost
parukáč – u srnce nebo jelena, u kterých došlo k disfunkci varlat, ovlivňující nedostatek, případně absenci testosteronu, se vývoj rostoucího paroží neukončí osifikací buněčných blan osteoblastů tvořících parožní hmotu, a tím se v následujícím každoročním parožním cyklu, opět hmota paroží zvětšuje do tvaru podobnému paruce; tento tvar paruky je typický pro srnce parukáče, kdežto u jelenů, daňků a siků to jsou abnormálně silné lodyhy porostlé mechem, který každoročně iniciuje zvětšování jeho objemu
pečeť – je to bílá kostní část paroží ohraničená růží, vzniklá po odlomení lodyhy z pučnice při shazování
perla – hrbolek na lodyhách a výsadách paroží
perlení – soubor perel na paroží
pravidelný/nepravidelný – je výrazem pro časový interval, (Ústav pro jazyk český, 2008); proto nelze tento výraz použít pro vyjádření, že paroží jelena je nepravidelný, například desaterák nebo šestnácterák; rozdíl v počtu výsad na obou lodyhách je matematická nerovnost, a proto se takové paroží označí například nerovný desaterák, nebo nerovný šestnácterák
největší šířka paroží – je to vnější šířka obou lodyh, případně výsad, které z lodyhy vyrůstají nestandardní tvar paroží (atypické) – netypický tvar paroží pro daný druh trofejové zvěře, které je zpravidla nehodnotitelné platnou metodou CIC
pučení paroží – počáteční růstové stadium paroží (ronění paroží)
pučnice – násadec čelní kosti, na němž jelenovitým vyrůstá lodyha parohu
puk – nevyvinutá výsada na paroží, kratší než 2 cm
raritní tvar paroží – svým tvarem je výrazně odlišné od standardu konkrétního druhu
rovný – tento výraz vyjadřující shodný počet výsad na pravé i levé lodyze se většinou nemusí uvádět
rozloha paroží vnitřní – největší vnitřní vzdálenost lodyh, která musí být kolmá na osu trofeje
růže – věncovitě utvářená báze lodyhy, často dobře perlená
rýhy – podélné rýhy (brázdy) na lodyhách paroží
standardní paroží – typický tvar paroží pro daný druh trofejové zvěře
šířka lebky – měří se posuvným měřítkem a uvádí se pouze u trofejí aspirujících na zlatou medaili CIC s podmínkou, že trofej pochází z volného chovu
šířka lopaty – měří se jako obvod na nejširším místě lopaty, který se dělí číslem “ 2“
trn – vyvýšená brázda parožní hmoty vyrůstající z dlaně lopaty
uzavřená lopata – je to místo na horní části lopaty, které určí bod pro měření délky lodyhy i délky lopaty
vidlák – samec parohaté zvěře s jednou výsadou na každé lodyze
vidlák – samec parohaté zvěře s jednou výsadou na každé lodyze
vlčí výsada – výrazná vlčí výsada nad opěrákem, často ještě druhotně napříč rozvětvená, se u podruhu jelena karpatského může vyskytovat, ale není standardním znakem, který by se vyskytoval na všech trofejích karpatských jelenů „Jelení zvěř“ Lochman J. (198 ); paroží jelenů asijských například u jelena kavkazského (Cervus elaphus maral) a wapiti sibiřského (Cervus canadensis sibiricus) se vyznačují mohutným vlčníkem, od něhož se lodyha lomí silně dozadu a vytváří dvě i více výsad před zakončením lodyhy koncovou vidlicí; vlčí výsada bývá mezi opěrákem a koncovým členěním lodyhy na vidlici nebo korunu; protože je mnoho diskuzí a definicí o vlčí výsadě, je třeba doložit i další citaci znalce jelena karpatského autora monografie Jelenia zver, Dr. M. Bališe (1980) ,, který se na základě biometrické studie velkého počtu paroží karpatských jelenů zaměřil i na výskyt vlčích výsad, kterou zakončil definicí o čtvrté „vlčí“ výsadě, která je typická „jak uvádí“ pro „maraloidní“ jeleny.
„Maraloidní (sibiřský) tvar paroží je typický menším počtem výsad (6 až 7) na jedné lodyze, ojediněle i více. …. Dále je tvar paroží charakterizován těmito znaky: lodyha se lomí dozadu na úrovni čtvrté výsady, která je nejsilnější a delší než výsada třetí.“ Čtvrtá výsada se nazývá vlčí a může se vyskytnout i u jelena karpatského, někdy i západoevropského, ale protože se v takových případech neověřovala genetická čistota daného jedince, nelze prokázat, že se výskyt vlčí výsady u jelena západoevropského, nebo karpatského vyčlenila vlčí výsada jako projev hybridizace s asijskými jeleny.
Z citací dvou předních znalců jelení zvěře z Čech a Slovenska, je možné formulovat definici co je čtvrtá, vlčí výsada: Vlčí výsada (vlčník) – velmi často se používá název čtvrté výsady u jeleního paroží „vlčí výsada“ i když k tomuto pojmenování čtvrté výsady není v mnoha případech důvod. U jelenů západoevropských, ale často i karpatských se výsady vyčleňují z lodyhy tak, že vytváří typické koruny tří i vícečetné, vyčleňující se z lodyhy v jednom bodu (jednoetážová koruna), nebo ve dvou bodech (dvouetážová koruna). Asijským a americkým jelenům, kteří mají vlčí výsady téměř pravidelně, se výsady nad vlčí výsadou vyčleňují ne v jednom, nebo dvou bodech, ale zpravidla v řadě za sebou.
Vlčí výsada vyčleněná z lodyhy nad třetí výsadou, opěrákem, je typická pro asijské a americké jeleny wapiti. Mezi čtvrtou výsadou a dalšími výše vyčleněnými výsadami z lodyhy, kterých může být několik, bývá větší mezera. Typické je, že tato čtvrtá výsada (vlčí, vlčník) bývá delší než opěrák, bývá silnější, na průřezu báze nemá tvar kruhový, ale oválný. Lodyha se za bází čtvrté výsady odklání od osy lodyhy dozadu a obvod lodyhy za vlčí výsadou je menší než horní obvod nad opěrákem, někdy i výrazně. Tato dominantní výsada, která se často rozdvojí do vidlice, je typickou vlčí výsadou. U karpatského jelena se někdy sporadicky, jindy častěji, vlčí výsada vyskytuje, ale není to standardní znak pro karpatské jeleny
vnitřní (třetí) výsada – je krátkou výsadou vyrůstající z lodyhy do středu trofeje a je typická pro siku japonského a siku Dybowského
výsada – je to součást paroží vyrůstají na lodyze, přesahující hodnotu 2 cm; pokud je výsada ulomena, ale zbytek splňuje požadavek délky 2 cm, do součtu výsad se započítá
význačná trofej – je to trofej, která přesahuje hodnotu hladiny pro získání zlaté medaile a její hodnota v bodech je určena pro každý druh v Zákoně 449/2001 Sb. o myslivosti
Metoda pro měření parohů druhu jelen evropský (Cervus elaphus) a jeho poddruhů:
Podle platného zoologického systému se jeleni (Rod Cervus) děli na:
- jelen evropský (Cervus elaphus Linnaeus, 1758)
- jelen berberský (Cervus elaphus barbarus Bennett, 1833)
- jelen krymský (Cervus elaphus brauneri Charlemagne, 1920)
- jelen korsický (Cervus elaphus corsicanus Erxleben, 1777)
- jelen skandinavský (Cervus elaphus elaphus Linnaeus, 1758)
- jelen zapadní (Cervus elaphus hippelaphus Erxleben, 1777)
- jelen iberský (Cervus elaphus hispanicus Hilzheimer, 1909)
- jelen kavkazský (Cervus elaphus maral Gray, 1850)
- jelen italsky (Cervus elaphus pannoniensis Banwell, 1997)
- jelen karpatský (Cervus elaphus montanus Botezat, 1903)
- jelen skotský (Cervus elaphus scoticus Lonnberg, 1906)
Rozšíření v ČR: Původní druh, rozšířený na velké časti našeho území je jelen evropský zapadní (Cervus elaphus hippelaphus) a na východní straně hranic areálu výskytu jelena západního se vyskytuje jelen karpatský (Cervus elaphus montanus). Podruhová příslušnost současných populaci, zejména v Čechách, je však sporná díky častým importům chovné zvěře nejen z Karpat, ale i z jiných destinací (např. wapiti sibiřský (Cervus elaphus sibiricus) nebo wapiti východní (Cervus elaphus canadensis). V úvahu je třeba vzít i možnost křížení se sikou japonským (Cervus nippon noppon), případně sikou Dybowského (Cervus nippon hortulorum). V některých českých oborních chovech se chová jelen karpatský, ale ani v tomto případě nelze garantovat čistotu poddruhu. Proto není důležité zapisovat do tabulky o hodnocení trofeje z jakého poddruhu pochází, zejména když to nelze determinovat pomocí DNA. Oba poddruhy se hodnotí stejnou metodou a hladiny pro přidělení bronzové, stříbrné, nebo zlaté medaile jsou pro oba poddruhy shodné.
Metodou CIC lze hodnotit paroží jelena evropského uloveného:
- Ve volnosti
- V oboře
- Uhynulého, nebo jinak usmrceného ve volnosti (na silnici, železnici, nelegálně uloveného, strženého predátory) nebo v oboře; do tabulky se neuvádí smyšlené jméno lovce, ale uvede se tam anonymus
Parohy jelena nelze ohodnotit, pokud je trofej vypreparovaná na poprsí.
Hladiny bodových hodnot pro přidělení medailí trofeji jelena evropského:
jelen západní (Cervus elaphus hippelaphus)
jelen karpatský (Cervus elaphus montanus)
- Bronzová: 170,00 – 189,99 bodů
- Stříbrná: 190,00 – 209,99 bodů
- Zlatá: 210,00 + bod
Hodnocení parohů jelena evropského
Délky lodyh, výsad, rozlohy a obvody lodyh se měří pásmem s přesností na 1 mm.
Váží se paroží v kg s přesností na 0,01 kg (l dkg). Body za vzhledové charakteristiky na paroží a srážkové body je možné dělit na půl bodu.
Měřené charakteristiky jeleních parohů
Protože u měření délky výsad je důležité stanovit bod na bázi výsady od kterého je možné délku změřit, je nutné použít křídu a namalovat si osu výsady a osu lodyhy. U nadočníku je nutné namalovat nejenom horní hranu lodyhy, kde se báze nadočníku vyčleňuje, ale také osu nadočníku, jež se na horní linii lodyhy protíná. Od tohoto průsečíku se měří po vnější straně délka nadočníku.
Postup měření trofejí jelenů
Postup měření parohů jelena evropského:
a – délka lodyhy, b – očník, b.b – nadočník, c – opěrák, d – obvod růže, e – spodní obvod lodyhy,
f – horní obvod lodyhy, g – vnitřní rozloha, h – měření výsad v koruně
(1) Délka lodyh se měří po vnějším (nejdelším) oblouku od spodního okraje růže až k hrotu té výsady (v koruně), k němuž se naměří nejvíce. (Pásmo se vede od dolního okraje růže přímo vzhůru k lodyze, takže přepne záhyb nad růží, potom se však sledují všechna zakřivení lodyhy a při více výsadách v koruně se zkusmo zjistí, která výsada dá největší délku). Pásmo nesmí být vedeno vnitřkem koruny. Při měření délky je nutné udržovat ideální linii osy lodyhy.
(2) Délky očníků se měří od horního okraje růže po spodní straně očníku až k jeho špičce; pásmo se nad růží přitlačí na bázi očníku; pokud je očník nasazen výše než 5 cm nad růží, měří se délka očníku po spodní straně od bodu, který je polovinou úhlu, který svírá osa lodyhy s osou očníku.
(3) Délky opěráků se měří po jejich spodních stranách až po hroty od místa, kde na povrchu lodyhy leží bod, vzniklý rozpůlením úhlu mezi osou lodyhy a osou opěráku. Může se stát, že opěrák je rozdvojen a pak se měří delší část opěráku až na špici delší části výsady.
(4) Obvody růží se měří pásmem přiloženým těsně k jejich obvodům.
(5) Spodní obvod lodyhy se měří na nejslabším místě mezi očníkem a opěrákem bez ohledu na to, zda je na lodyze nadočník. Při chybějícím opěráku se měří na nejslabším místě mezi očníkem a korunou nebo koncovou vidlicí. V případě, že lodyha nemá korunu ani koncovou vidlici (paroží nerovného šesteráka), se měří v polovině vzdálenosti mezi očníkem a hrotem lodyhy, přičemž tato naměřená hodnota platí pro spodní i pro horní obvod lodyhy.
(6) Horní obvod lodyhy se měří na nejslabším místě mezi opěrákem a korunou. Do koruny se počítá každá normální výsada nad opěrákem včetně vlčí výsady, pokud se na lodyze vyskytuje. Toto pravidlo platí i pro opěrák, který je zdvojen srůstem s další výsadou náležící už do kategorie korunové výsady. Měření nejmenšího horního obvodu lodyhy se provede v tomto případě mezi opěrákem a přirostlou korunovou výsadou. Definice, co je vidlice opěráku a co je zdvojení (srůst) opěráku s další výsadou náležící do koruny se stanoví podle půdorysu výsady nebo výsad na jejich základně nad horní hranou lodyhy. Pokud má půdorys tvar osmičky, tak se jedná o zdvojení opěráku srůstem s další výsadou a horní obvod se měří na bázi mezi těmito srostlými výsadami. Pokud má půdorys tvar oválu, tak se jedná o jednu výsadu, která se v různé vzdálenosti od báze může rozdvojit do vidlice. Měření horního obvodu se v takovém případě měří za tímto opěrákem na nejslabším místě. Ve sporných případech, kdy není jednoznačné, zda se jedná o zdvojený opěrák, nebo o normální výsadu, je třeba rozhodnout v oficiální komisi hodnotitelů, kteří mají platnou licenci hodnotitele CIC. V případě, že opěrák nebyl vyvinut, se zapíše do horního obvodu hodnota zjištěná měřením spodního obvodu. U paroží osmeráků a nadočnicových desateráků se měří horní obvod na nejslabším místě mezi opěrákem a koncovou vidlicí. U trofejí z volných chovů, se srůsty výsad nevyskytují tak často, jako tomu je v oborních chovech, kde je výživový program zaměřen na tvorbu silných trofejí. V řadě případů, je velmi obtížné rozhodnout, jestli je výsada rozdvojena nebo srostla s další výsadou.
Horní obvod u šesteráků a nadočnicových osmeráků se měří v polovině délky mezi opěrákem a koncovým hrotem lodyhy.
(7) Počet výsad je skutečný součet na obou lodyhách. Započítávají se i ulomené výsady, kde zbytek výsady, případně výsad, na obou lodyhách. splňuje definici výsady. Nezapočítávají se výsady zcela ulomené, které nedosahují délky 2 cm.
(8) Hmotností vyschlého paroží se rozumí hmotnost paroží s lebkou, přičemž se tato hmotnost redukuje podle velikosti odříznuté části lebky o 0,5 až 0,7 kg.
Hmotnost trofeje po preparaci se po prvních dvou týdnech sníží až o 10 % své hmotnosti. Paroží se považuje za vyschlé po 30 dnech po provedené preparaci a podmínky, že trofej má nižší vlhkost něž 15 %.
(9) Rozloha paroží se měří na tom místě, kde jsou vnitřní vzdálenosti lodyh největší. Je to poměr rozpětí největší (vnitřní vzdálenosti lodyh) k průměrné délce lodyh vyjádřený v procentech. Měřená linie rozlohy musí být kolmá na osu paroží.
Hodnocení vzhledových charakteristik parohů – kladné body
(10) Přirážky na barvu:
A – uměle zbarvené, žluté či světlešedé paroží – 0 bodu, B – šedé až světlehnědé – 0,5 bodu, C – hnědé – 1 bod, D – tmavohnědé – 1,5 bodu, E – černé – 2 body
(11) Přirážky na perlení a rýhy:
A – hladké lodyhy bez perel – 0 bodu, B – slabé perlení – 1 bod, C – dobré perlení – 2 body
(12) Přirážky na hroty výsad:
Vložit Tab. 5
(13) Přirážky za nadočníky: nadočníky se měří po vnější straně od bodu, kde se nadočník vyčleňuje nad hranou lodyhy, kde se protíná osa výsady s horní pomyslnou hranou lodyhy.
I u nadočníků se může stát, že je srostlý s opěrákem, nebo vytváří vidlici.
Hodnocení korun podle délky výsad:
(14) Přirážky za koruny: Do koruny se započítávají všechny výsady nad opěrákem, včetně vlčí výsady, pokud se na paroží vyskytuje.
Vložit Tab. 7
Rozdvojenou výsadu v koruně měříme v celé délce a z ní vyčleněnou výsadu měříme také po vnější straně pouze od bodu vyčlenění z hlavní výsady až po její špici. Výsady v korunách se měří po vnější straně od bodu, kde se základna výsady protíná s osou výsady až na konec její špičky. Je třeba vyzkoušet, zda je u středně dlouhých, nebo krátkých výsad možné hledat způsob, který neodporuje pravidlům měření výsad, ale umožní ze středně dlouhé výsady udělat dlouhou výsadu a z krátké, středně dlouhou výsadu. Tímto ustanovením se mění způsob měření výsad v korunách, které se uplatňovalo do 11. 9. 2017.
Přirážky za koruny lze přidělit při počtu pěti (5) výsad v obou korunách. Tato podmínka platí i v případě, že koruna je pouze na jedné lodyze. Výsady mají velmi často rozdílné délky, a proto je třeba přidělení bodů vyhledat v Tabulce pro určení bodů CIC za výsady v koruně.
Hodnocení vzhledových charakteristik parohů – záporné body
(15) Srážky se dávají v rozmezí 1 až 3 body za nesouměrné postavení lodyh, za jejich nestejnoměrnou délku a za zřetelnou asymetrii paroží, za nepravidelnost očníků, nadočníků a opěráků, pokud se tyto srážky nepromítly již při oceňování paroží.
Měření Korun obrázky a tabulka
Vložit Tab. 9 Pořadí trofejí Jelen evropský DEF viz příloha
