Trofeje jsou symbolické části ulovené zvěře (preparované hlavy s krkem, parohy, rohy, zuby, lebky šelem, kůže. Některé trofeje se měří (délka, obvod, hmotnost) a bodují se podle platných metod. Aby hodnota lovecké trofeje nebyla znehodnocena, musí být trofej před preparací správně oddělena a uchována tak, aby její finální úprava, preparace byla proveditelná.
Lovecké trofeje je možné ohodnotit nejdříve 30 dnů po preparaci, kdy jejich vlhkost nepřekročí 15 %. Druhou podmínkou je, že trofeje budou předloženy na celé lebce se spodní čelistí, a popiskem na patrové kosti, kde bude jméno lovce, datum ulovení a název honitby, nikoliv spolku myslivců, nebo názvu uživatele honitby. Protože k preparaci lovecké trofeje na lebce není zapotřebí preparátorské licence, může si lovec, pokud k tomu má materiální a prostorové podmínky, preparovat trofej sám. Aby i tak nenáročná preparace lebek loveckých trofejí byla více než dobrá, je k tomu třeba přistoupit odpovědně s využitím všech dokonalých prostředků. Pro některé myslivce budou další odstavce třeba opakováním známého, ale podle zkušenosti z mysliveckých výstav a každoročních přehlídek lovu zvěře, budou níže uvedené informace pomocí, jak preparaci zlepšit. Pro ty myslivce, kteří se uchylují k rychlým metodám preparace lebky pomocí chemikálií, zejména na bázi sodných přísad, je v další části textu upozornění, jaký mají tyto prostředky vliv na trvalou kvalitu preparované lebky.
Ošetření trofejí před preparací
Z parohaté a rohaté zvěře oddělíme hlavu od těla co nejdříve po lovu. Podle vžitých zvyklostí to je možné až po prohlídce celého úlovku mysliveckým hospodářem. Oddělit hlavu od těla není obtížné. Úlovek otočíme na záda, přičemž hlava směřuje spodní čelistí nahoru. Za obloukovitým zakončením spodní čelisti, který velmi dobře nahmatáme, vedeme šikmý řez směrem na zadní okraj slechů. Postup je patrný z přiložených fotografií. Proříznutím kůže a svaloviny se řez vede až ke kloubovitému spojení lebky s krční páteří (atlas). Tím, že byla lebka zakloněna se otevře mozkomíšní otvor. Potom stačí z obou stran naříznout kůži se svalovinou až na kloub, kde se přetne vazivo spojující oba klouby a zakloněním hlavy na vrchní stranu krku dojde k oddělení kloubového spojení. Potom už jen zbývá doříznout nožem zbytek krčního svalu a kůže a hlava je bez námahy a kroucení odborně oddělena.
Hlavu s trofejí, která bude později vložena do preparátu na poprsí oddělujeme až poté, kdy provedeme řez po vrchní straně krku, dokola hrudi a kolem předních běhů v oblasti ramenní (viz fotografie).
Postup ošetření a stahování kůže pro preparátorskou práci na budoucí úpravě trofeje se text nebude zabývat, protože od roku 2019 nelze ohodnotit žádnou loveckou trofej, která by byla v provedení dermoplastického preparátu. To se týká nejenom parohaté, ale i rohaté zvěře.
Preparace lebek parohaté a rohaté zvěře
Úprava lebek parohaté a rohaté zvěře včetně lebek šelem, patří mezi nejčastější úpravu trofejí, kterou si lovci provádí sami. Preparaci trofeje není vhodné odkládat, aby nedošlo k jejímu znehodnocení zapařením nebo pokročilou hnilobou, případně poškození larvami much.
Celý proces preparace se dělí do šesti fází: stažení kůže a odstranění svaloviny, tukových částí, světel a mozku; odkrevnění, kostrování, odmaštění, bělení a konečné úpravy. Podcenit některou z fází nebo dokonce ji vynechat se nevyplácí. Po několika letech se nedbalá osteologická preparace projeví v podobě zežloutnutí a vystoupení tukových skvrn na lebce.
Lebku je třeba preparovat také včas, aby v kostních cévách nezaschlo krevní barvivo. To se stává i v případech, kdy se lebka s trofejí (srnce, kamzíka, muflona, nebo siky) vloží do mrazícího boxu, kde dojde k dehydrování plasmy. Proto se musí taková lebka ponechat delší dobu macerovat ve vlažné vodě, aby došlo k rozpuštění plazmy a vyplavení červených krvinek, kde je trojmocné železo.
Stažení kůže a ořez svaloviny je první fází očištění lebky. Z hlavy stáhneme kůži tak, abychom nepořezali povrch kostí na lebce. Staženou hlavu zbavíme svaloviny, hlavně žvýkacích svalů, případně lizáku, pokud nebyl vyjmut při velkém vývrhu. S velkou opatrností přetneme v očnicové dutině očnicové svaly včetně zrakových nervů. Mírným tlakem odspodu jařmového mostu vytlačíme oční bulvy částečně nad povrch oční jamky a přetneme zbytek oční svaloviny a vaziva obříznutím bulvy dokola.
Nesmíme zapomenout vyříznout tukovou tkáň, která má tvar trojúhelníku a vyplňuje prostor za očním obloukem. Vyjmutí tuku je nutné, aby se při vaření do lebky nevsákl tuk. Proto musíme vyjmout i mozek. Způsobů je několik, ale určitě není možné týlní kost odříznout, jak to někteří lovci dělají, aby vyjmuli mozek.
Lebku očištěnou od svaloviny a tukových tkání opláchneme proudem vody tak, aby se vypláchly i nečistoty z nosních dutin (u srnčí zvěře nosohltanoví střečci, kteří jsou velmi často v nosních dutinách).
Odkrevňování je další fází preparace, při kterém vyluhujeme veškeré krevní barvivo z kostních cév a kostní dřeně. Musíme to udělat proto, aby byla lebka po vyvaření čistě bílá, bez tmavého odstínu na čelní kosti. Odkrevňováním ve skleněné, nerezové, nebo plastové nádobě urychlujeme i kostrování. Lebka se odkrevňuje v proudící vodě nebo nádobě s větším obsahem vody. Lebku musíme umístit několik cm nad dnem nádoby, aby vyluhované krevní barvivo klesalo pod ní. Pokud zakalení vody dosáhne spodní hranice lebky, musíme vodu vyměňovat, aby se další proces odkrevňování nezpomaloval. Do odkrevňovací lázně můžeme přidat čpavek nebo kuchyňskou sůl (1 % roztok). Oba přípravky odkrevnění urychlí. Odkrevnění je ukončeno teprve tehdy, až se voda přestane zbarvovat rozpuštěným hemoglobinem. Trvá to 2 až 3 dny.
Kostrování je fáze, při níž odstraníme veškeré svalstvo a vazivo. Podle způsobu, který v této fázi užijeme, rozeznáváme biologickou preparaci lebek, kostrování hydrolýzou bílkoviny a kostrování varem.
Kostrování varem je nejčastější způsob, který se používá. Je nejjednodušší, poměrně rychlý a bez nepříjemného zápachu. Platí zásada, že do vody, ve které se lebka vaří, se nemá přidávat žádný chemický prostředek, jako je Sapon apod. Kostrování varem trvá od 1 do 3 hodin – záleží na věku uloveného jedince a délce odkrevňování. Dbáme, aby lebka byla při vaření stále ponořena pod hladinou, jinak se rozpuštěný tuk, plovoucí na hladině, nasákne do čelních kostí a pučnic. Proto raději trofej ponoříme hlouběji. Délku doby varu kontrolujeme, aby zvláště u mladých jedinců nedošlo k rozvaření a následnému rozpadnutí lebky, nebo rozestoupení nosních kůstek. Po dokončení kostrování varem vezmeme nádobu i s trofejí a postavíme ji nejlépe do výlevky. Do nádoby napouštíme teplou vodu, až se vyplaví všechny nečistoty, hlavně tuk. Potom lebku necháme vychladnout ve studené vodě, kterou do nádoby napustíme. Po vychladnutí lebku očistíme nožem od zbytků svaloviny, vaziva a očistíme ji kartáčem. Při všech způsobech kostrování musíme peánem nebo pinzetou opatřenou zoubky odstranit z čichových kůstek sliznici a chrupavčitou nosní přepážku. Z dutiny lebeční odstraníme týlním mozkomíšním otvorem mozkovou plenu. Očištěnou lebku omyjeme od zbytků tuku, který do perlení často zasakuje, a dáme ji oschnout anebo ihned přistoupíme k odmašťování.
Dalším možným způsobem kostrování je způsob chemické hydrolýzy, při níž zkrátíme dobu kostrování proti ostatním způsobům až třikrát. Je však nutné dodržet přesně postup a normu, jinak se lebka může stát v krátké chvíli měkkým útvarem, který snadno stiskem ruky rozmáčkneme. Nejvíce ohroženy jsou nosní a lícní části lebky. Tento způsob je vhodný v případě, že lovecký host krátce po lovu musí odjet a trofej chce odvézt.
Kostrování provádíme v 1 % roztoku hydroxidu draselného (KOH), který udržujeme v teplotě 45 až 55 °C. V krátké době, po 30 minutách až 1 hodině, podle věku uloveného kusu, se odbourá svalovina. Starší svalovina se odbourává pomaleji. Během hydrolýzy kontrolujeme stav kostrování, a nakonec přeneseme celou lebku do horké vody (70 °C), ve které se hydrolýza ihned zastaví. Lebku pod proudem teplé vody očistíme kartáčem a dáme ji uschnout. Uvedený postup je ověřený, dosahují se jím kvalitní preparace lebky. Tento způsob rychlého odbourání svaloviny lze doporučit jen v případech mimořádného požadavku na rychlost úpravy trofeje. Bývá to opět v případě zahraničních hostů, kteří po lovu brzy odjíždějí.
V jiných případech je lepší volit sice pomalejší, ale bezpečný způsob preparace. Další fáze preparace trofeje, odmaštění a bělení, se provádí obdobným způsobem jako u předešlé preparace kostrování varem.
Zdaleka ne tak neznámá je preparace lebek biologickým odbouráním svaloviny. Tuto metodu si oblíbili lovci, kteří mají málo času anebo jsou pohodlnější. Lebku ponoří do nádoby s vodou a občas zkontrolují, zda je lebka čistá.
Biologická macerace je jedním z nejstarších a nejšetrnějších způsobů odstranění svaloviny. Celá fáze ovšem probíhá velmi pomalu a je provázena nepříjemným zápachem a nebezpečím infekční nákazy. Při maceraci se uplatňují hnilobné bakterie. Celou lebku vkládáme do skleněné nebo umělohmotné macerační nádoby, naplněné vodou a uzavřené nepropustným vzduchotěsným poklopem. Odmacerovanou lebku vyjmeme a opláchneme vodou. Na 1/2 hodiny vložíme lebku do 10 % dezinfekční lázně (chloramin rozpuštěný ve vodě), potom ji pod tekoucí vodou očistíme kartáčem a necháme volně vysušit na filtračním papíře. Veškeré práce až po dezinfekci děláme v gumových rukavicích.
Odmaštění lebek se velmi často opomíjí, protože v době kostrování není tuk obsažený v kostech vždy patrný. Tuk však časem a působením světla a tepla vystoupí na povrch čelních kostí a vytváří tam mastné skvrny. Lebku můžeme zbavit tuku 5 % roztokem sody bezvodé (Na2CO3) ve vodě, zahřáté na 80 °C. Tato teplota je maximální. Při zvýšení teploty na bod varu dochází k odvápnění zejména slabších kostí, které jsou následně velmi křehké.
Doba odmašťování trvá přibližně 30 minut až 1 hodinu.
V praxi se k odmašťování často používají detergentní přísady, užívané v domácnosti k mytí nádobí a hygienických zařízení. Saponátovým prostředkem odmašťujeme lebku až po očištění od svaloviny. Do vody horké asi 80 °C přidáme na 1 litr vody 0,5 dl saponátu. Nádobu s odmašťovacím roztokem udržujeme na vařiči při teplotě 70 až 80 °C. Lebku ponoříme do lázně tak, aby spodní část byla 3 až 5 cm nad dnem nádoby. Nejlepší je lebku zavěsit na hůlku položenou přes vrchní hrany nádoby. Pokud lebku nezavěsíme, stává se, že do spodní části lebky, zvláště v okolí řady stoliček, vsákne rozpuštěný tuk. Hladinu roztoku po celou dobu odmašťování, to je 1 až 2 hodiny, udržujeme nad růžemi doléváním vody.
Odmaštěnou lebku opláchneme proudem horké vody a vložíme ji opět do čisté horké vody, v níž lebka s vodou pozvolna vychladne. Odmaštěnou lebku dáme oschnout.
Bělení lebky je další fází, které se provádí pouze peroxidem vodíku (H2O2) v koncentraci nejvýše 10 %. Při použití koncentrovanějšího peroxidu stačí lebku potřít v několika (3 až 4x) opakovaných intervalech (asi po 30 minutách). Šetrnější je bělit lebku slabším peroxidem (10 %). Lebku obalíme papírovou vatou a vložíme jí do misky. Vatu pomalu poléváme peroxidem, až nasákne. Misku s lebkou vložíme do temna. Tímto postupem zpomalíme rozklad peroxidu a prodloužíme jeho bělicí aktivitu. Velmi úsporné a účinné je bělení tlakovým aerosolovým rozprašovačem. Jemné kapénky peroxidu vniknou do všech lebečních záhybů, prohlubní a švů. Lebka je tak dokonale vybělena a spotřeba peroxidu je ze všech metod nejmenší. Na srnčí lebku postačí1 až 2 polévkové lžíce, na jelení lebku 4 až 5.
Peroxid můžeme také alkalizovat čpavkem nebo hydroxidem sodným (na jeden litr 5 až 7 % H2O2, popřípadě 5 ml 10 % NaOH nebo 5 ml 25 % NH3). Alkalizaci peroxidu provádíme jenom tehdy, pokud potřebujeme vybělení lebky urychlit. Alkalizovaný 5% peroxid nalijeme do nádoby nejlépe z varného skla a na každý 1 l přidáme 25 g uhličitanu sodného. Roztok se zahřeje až na 40 °C, při němž bělení proběhne velmi rychle a trvá přibližně 30 minut. Při tomto způsobu musíme celou lebku ponořit do roztoku až k parůžkům, ale růže musí zůstat nad hladinou roztoku! Pozor na barvu parůžků, kterou peroxid vybělí.
Při všech způsobech bělení platí, že se nemá provádět za přímého slunečního záření. Vybělenou lebku opláchneme horkou vodou a volně usušíme. Aby nedošlo k rozestoupení nosních kůstek při vysychání lebky, ovážeme přední část horní čelisti bílou nití.
Konečná úprava se provede až po vysušení vybělené lebky. Zkontrolujeme, zda všechny zuby i kosti pevně drží. V případě, že se vysycháním uvolnily, musíme je přilepit, nejlépe disperzním lepidlem bílé barvy.
Preparace loveckých trofejí rohaté zvěře se provádí obdobně jako u zvěře parohaté, ale je nezbytné sejmout po vaření lebky toulce a zbavit se rosolovité tkáně na rohových kostech, která by podlehla hnilobě. Náhrada za odstraněnou tkáň může být řídká štukatérská sádra. Důležité je připomenout, že před sejmutím toulců, je nutné změřit reálné hodnoty rozlohy toulců zadní kulise a rozpětí špicí toulců.
Preparace zbraní černé zvěře
Za trofej černé se považují pouze zbraně kňoura. Háky bachyně se nehodnotí, ale upomínkovou trofejí z úspěšného lovu mohou být také. Aby zbraně kňoura měly trvale hezký vzhled, musí se provést několik nezbytných úprav. Po ulovení musíme s divočákem opatrně zacházet, aby se při dopravě nepoškodily páráky nebo klektáky. Zbraně jsou velice křehké a nepatrným úderem o tvrdý předmět (kámen, beton) se mohou jejich hroty ulomit. Při dopravě chráníme zbraně tím, že hlavu divočáka podkládáme větší vrstvou chvojí. Od chvíle, kdy u divočáka nastane posmrtná strnulost, nesnažíme se otvírat svírák, protože bychom u páráků mohli ulomit hranu obrusů.
V případě, že lovec dostane celou hlavu kňoura, dá ji vařit do velké nádoby bez obav, že se zbraně varem poškodí. Nesmí se však přidávat žádná přísada (saponát, soda). Stává se však, že lovec nemůže dostat hlavu z kňoura, a pak je před odvozem divočáka nutné oddělit část horní čelisti s klektáky a spodní část čelisti s páráky. Je proto nezbytné nejdříve nožem stáhnout kůži z ryje a ze spodní čelisti. Na obnažené části lebky určíme snáze místo pro oddělení čelisti, aby nedošlo k poškození zbraní. K oddělení použijeme pilku na železo nebo pilku loveckého nože. Nikdy nepoužíváme sekeru.
Lebku se zbraněmi vaříme přibližně 1 hodinu. Následně dáme nádobu s uvařenými čelistmi vychladnout a ty pak vyjmeme pro další pracovní postup. Pozvolným chladnutím se nemůže poškodit sklovitý povrch páráků a klektáků.
Vyjmutí zbraní z lůžka v čelisti je tím snazší, čím je divočák starší. Páráky mladých divočáků, přibližně do 3 let, jsou poměrně kuželovité a nejdou vytáhnout dopředu. Proto se musí buď otvor v čelisti s největší opatrností částečně vyštípnout kleštěmi, nebo vést řez za třetí předstoličkou a párák vyjmout otvorem v odříznuté čelisti. Odříznutou čelist uchopíme do pravé ruky a špičku páráku opřeme o dřevěnou podložku. Stupňovaným tlakem se párák uvolní a má snahu se vytočit odříznutým otvorem v čelisti ven. Často musíme tento otvor kleštěmi upravit, aby se dal párák volně vytáhnout. U starších divočáků je postup obdobný. Nejdříve párák tlakem na špičku uvolníme z čelisti a pak vytáhneme obloukem celý párák ven. Někdy musíme kluzký povrch páráku uchopit hadříkem, abychom ho snadněji vytáhli. Vyjmutí klektáků je mnohem snazší. Tlakem na špičku je uvolníme a obalené hadříkem je vytáhneme z lůžka ven.
Vyjmuté zbraně ihned očistíme silonovým kartáčem a pinzetou vytáhneme výplň zbraní (dřeň). Zbraně nakonec řádně opláchneme teplou vodou a dáme oschnout na papír za normální pokojové teploty (pozor zbraně nesušit na slunci). K další úpravě zbraní patří vybělení spodních částí páráků a klektáků, a to pouze té části, která není kryta sklovinou. Bělení provedeme tak, že vnitřek zbraní vypláchneme 2 až 3krát 10 % peroxidem vodíku a povrch až ke sklovině třikrát potřeme peroxidem v intervalu asi 20 minut. Když jsou zbraně bílé, opláchneme je opět teplou vodou a dáme je volně uschnout. Před další úpravou je nutné do dutiny paráků a klektáků nalít čistý benzin, který vnitřek zuboviny odmastí za 1 až 2 hodiny.
O zbraních divočáků je známo, že vlivem sucha prasknou na dvě ploché poloviny. V dřívějších letech se předcházelo prasknutí maštěním povrchu zbraní nebo vyléváním včelím voskem či stearinem. V bytech s ústředním topením není ani tato úprava dostatečnou ochranou. Proto se k vyplnění dutiny s úspěchem používají transparentní anebo bílé dvousložkové pryskyřice. Návod k použití je u každého balení přiložen. Řádně promíchanou směs volně naléváme do absolutně suché a odmaštěné dutiny páráků a klektáků. Aby směs před tvrdnutím nevytékala, musíme zbraně uložit otevřenými otvory vzhůru. Polymerizace proběhne za 20 minut až 1 hod., přičemž záleží na teplotě okolí. Po vyplnění zbraní se ještě před polymerizací pryskyřice doporučuje vložit trojhranný špalík, který bude sloužit k budoucímu spojení obou páráků i klektáků. Zbraně vyplněné dentakrylem a povrchově natřené slabou vrstvou parafínu (rozpuštěného v xylenu), jsou dokonale chráněné před prasknutím.
Ke konečné úpravě patří upevnění zbraní na podložku. Způsobů úpravy je mnoho, nejjednodušší je úprava na kosočtverečnou podložku z tvrdého dřeva, namořeného ebenovou černí nebo tmavým ořechem.
Mezeru mezi zbraněmi, vyplněnou špalíkem a dentakrylem, překrýváme ozdobnou lemovkou z různého materiálu. K trofeji napíšeme bílým písmem datum a místo ulovení.
Trofejové kůže
Trofejová kůže se v našich podmínkách může preparovat pouze z šakala obecného. Ostatní šelmy, u kterých je považována za loveckou trofej kůže, kterou lze hodnotit platnou metodou CIC, (medvěd, vlk, rys, divoká kočka) jsou v Čechách celoročně hájené. Trofejová kůže šelem se stahují na plocho tak, že řezy se vedou po zadní části běhů, dále středem břicha a hrudi až k hlavě, kde se kůže nerozřezává. Kůže šelem se upravují s plastickou hlavou (většinou dokonalou kopií, aby se lebka jako trofej, která se boduje, uchovala).
Doc. Ing. Miloslav Vach CSc.