Poslanecká sněmovna v současnosti projednává návrh novely zákona na ochranu zvířat proti týrání s cílem zakázat cirkusovou drezuru. Čeští myslivci s nutností chránit zvířata před týráním souhlasí, neztotožňují se ale se zbytečně široce pojatými poslaneckými pozměňovacími návrhy. Jejich přijetí by znamenalo úplný konec veřejného předvádění zvířat. České děti tak nikdy neuvidí živého jezevce.
Pozměňovací návrhy poslanců Babiše, Fialové a Schillera (ANO) a poslance Váchy (TOP 09) se v detailech liší, jejich základní princip je ale totožný: Snaží se zakázat výcvik zvířat za účelem jejich veřejného předvádění. Výjimku mají mít pouze pohybové aktivity zvířat v registrovaných ZOO a výcvik loveckých dravců, který je zapsán na seznamu nehmotného dědictví lidstva UNESCO. V navrženém znění tak oba pozměňovací návrhy zakážou i výcvik zvířat chovaných mimo ZOO, která jsou následně například součástí vzdělávacích programů pro veřejnost.
Myslivec a sokolník Jan Šlosar zachránil a od mláďat vypiplal lišku Šímu a jezevce Kubu. Tato zvířata, stejně jako většinu uměle odchovaných mláďat, nelze vrátit do volné přírody. Proto je třeba s nimi pracovat a vycvičit je pro soužití s člověkem. Jan Šlosar Šímu s Kubou bere na řadu akcí pro děti i širokou veřejnost, kde vždy patří mezi hlavní hvězdy programu. Aby také ne. Vidět lišku, natož nočním životem žijícího jezevce ve volné přírodě je rovno malému zázraku.
„Děti už dnes do přírody moc nechodí. Veřejné akce nebo přednášky ve školách, jsou pro většinu z nich jedinou příležitostí si zvířata zblízka prohlédnout a pohladit. Nemusím popisovat, jakou radost z takového setkávání děti mají,“ přibližuje svou práci s Šímou a Kubou Jan Šlosar. Vzhledem k tomu, že se jednalo o mláďata, která by bez pomoci člověka nepřežila, žijí Šíma s Kubou ten nejlepší možný život. Jsou milovanou součástí rodiny svého chovatele a vzdělávají děti a mládež. Něco takového v žádném případě nelze označit za týrání.
Oba zmíněné poslanecké návrhy by však při doslovné interpretaci tuto formu využití zvířat pro vzdělávání znemožnily. Dopadly by na všechny ostatní chovatele volně žijících druhů zvířat, která nemohou žít ve volné přírodě a jejich majitelé je stejně jako Jan Šlosar předvádějí dětem. Výjimku nemají mít ani oficiální záchranné stanice. Na veřejnou prezentaci ostatně pozměňovací návrhy zapomínají i u sokolnictví, které jinak ze zákazu výslovně vyjímají. K čemu nám ale bude významné nehmotné kulturní dědictví UNESCO, které nesmí nikdo vidět?
Je zjevné, že ne všechny formy veřejného představování zvířat jsou týráním. Naopak. Aniž by byly jakkoli v rozporu s životní pohodou zvířat, mohou být netradiční a v současnosti potřebnou vzdělávací aktivitou. Českomoravská myslivecká jednota apeluje na poslance, aby přijali novelu v takové podobě, která neznemožní veřejné ukázky zvířat, u nichž k žádnému týrání ani náznakem nedochází. Ročně se napříč Českou republikou jedná o stovky příležitostí k osvětě veřejnosti či vzdělávání dětí a mládeže.