| |
Návrh novely zákona o myslivosti, připravený Ministerstvem zemědělství je široce diskutován nejen mysliveckou veřejností.
Jedním z bodů, kolem kterého jsou velmi intenzivní diskuze, je snížení minimální výměry honiteb na 250 ha. Tento návrh má údajně přispět ke snížení škod zvěří, snížení stavů zvěře a posílení práv vlastníků. ČMMJ a mnoho myslivců s tímto návrhem nesouhlasí.
Posílení práv vlastníků
Práva vlastníků jsou nepochybně velmi důležitý aspekt. Rozumím tomu, že vlastníci honebních pozemků nad 250 ha vidí v novele cestu, jak si moci na vlastních pozemcích hospodařit po svém, bez nutnosti hledání dohody v rámci honebního společenstva. Takových vlastníků ale není mnoho. V diskuzích s vlastníky a hospodáři vnímám nejčastější stížnosti ze strany vlastníků pozemků o výměře jednotek nebo několik málo desítek ha, kteří si stěžují, že mají problémy se škodami zvěří a nemůžou se domoci zastání. To je jistě špatně a je třeba to řešit. Jestli a jak tyto problémy vyřeší snížení min. výměry honitby si nejsem jistý a pochybuji o tom. Zato se domnívám, že výsledek takového snížení bude kontraproduktivní, pokud jde o další jeho uváděné důvody, jak se pokusím popsat dále.
Snížení škod zvěří
Dosavadní praxe mysliveckého hospodaření a problémy, které řešíme, jasně ukazují, že lov sám o sobě k systémovému snížení škod zvěří nestačí. Přes veškeré rekordní úlovky hlášené každým rokem nejsme schopni ulovit dost. Například jen u černé zvěře by dle prof. MVDr. Emila Tkadlece, CSc. z Ústavu biologie obratlovců, který modeloval její populační dynamiku, bylo pro efektivní regulaci stavů potřeba lovit dvojnásobně více zvěře. Že to v praxi není tak jednoduché, jak to vypadá na papíře, ví každý, kdo se pohybuje v lovecké praxi. Jak ukazují vědecké studie, například práce Ing. Miloše Ježka Ph.D. a doc. Ing. Tomáš Kušty Ph.D. z České zemědělské univerzity, nebo práce Dr. Huberta Zeilera z Institutu biologie a managementu zvěře rakouské Universität für Bodenkultur ve Vídni, pro snížení škod působených zvěří je třeba komplexnějších opatření. Pouhý lovecký tlak bez koncepce vede jen k tomu, že se zvěř koncentruje v lokalitách, kde se cítí bezpečně, lokalitách odlehlých, v nepřístupném terénu apod., a dále se množí a samozřejmě také potřebuje přijímat potravu. Škody tedy pouze přesuneme do jiné lokality, kde však můžou být o to větší. Aby opatření proti škodám měla požadovaný efekt, je třeba uplatňovat lovecký tlak řízeně spolu s opatřeními, jako klidové zóny a pastevní plochy, intervalový lov atd. Pro takový způsob hospodaření ovšem potřebujeme dostatečný prostor, plochu a také konfiguraci krajiny a hranic honiteb. Už při současné min. výměře 500 ha je uvedení do praxe často problematické, protože vhodná lokalita pro zmíněná opatření zkrátka leží už „u sousedů“ a ti chtějí také lovit. V praxi vidíme, že je lze uplatňovat pouze v honitbách dostatečně velkých. Snižování minimální výměry honiteb ve vztahu ke škodám působeným zvěří mi v těchto souvislostech tedy nedává moc smysl a jeví se kontraproduktivně.
"Je potřeba uplatňovat lovecký tlak s opatřeními jako jsou klidové zóny, pastevní plochy, intervalový lov. Pro takový způsob hospodaření potřebujeme dostatečný prostor, konfiguraci krajiny a hranic honiteb"
Snížení stavů zvěře
Častým argumentem pro snížení min. výměry, je také to, že:
„V Rakousku a Německu to tak mají, a jak jim to funguje“.
Opravdu funguje?
V Rakousku ve srovnání s ČR v průměru na 100 ha loví 2,5x více srnčí zvěře (Horní Rakousko dokonce 5x více). Jelení zvěře v průměru na 1000 ha se v Rakousku loví 1,7x více než u nás, naopak černé zvěře se u nás uloví 4,6x více na 100 ha plochy, a přesto to nestačí. Bez zajímavosti rovněž rozhodně není údaj o dlouhodobém zvýšení průměrného koeficientu přírůstku v souvislosti s intenzívnějším lovem, který u srnčí zvěře vzrostl z 1,5 na 2. V Německu se ve srovnání s ČR se v průměru loví 2,6x více srnčí zvěře na 100 ha, v Bavorsku, které má podobnou rozlohu a s výjimkou alpské části i podobnou krajinu, dokonce téměř 4x více. Naopak jelení zvěře na 1000 ha loví polovinu toho, co v ČR, což je dáno tím, že jelení zvěř se v Německu vyskytuje ostrůvkovitě jen na části území. Odstřel černé zvěře na 100 ha dosahuje 2/3 odstřelu v ČR. Podle obecně uznávaného modelu zpětného odhadu stavů zvěře podle výše odlovu, který používají i státní orgány, zastánci novely zákona o myslivosti, jako Hnutí Duha a další, z uvedených čísel tedy vyplývá, že ve zmíněných zemích mají vyšší stavy zvěře než u nás. Je tedy snížení min. výměry honiteb podle jejich vzoru cesta ke snížení stavů zvěře? I v Rakousku se posledních 30 let provádí podle míry škod zvěří s využitím zkusných ploch. Malá minimální výměra honitby přináší problémy v mysliveckém hospodaření se zvěří, zejména pak v plánování lovu. Probíhají snahy o zvýšení min. výměry honitby, alternativou je vytváření oblastí chovu, zejména v oblastech s výskytem jelení a kamzičí zvěře. Velikost oblastí chovu je v průměru 15-20 tisíc ha.
Minimální výměra honitby v Rakousku vychází z Patentu císaře Františka Josefa I. z r. 1849. Tedy z doby, kdy podmínky v krajině, způsoby hospodaření a druhová a početní skladba zvěře byly zcela odlišné od poměrů dnešních. Máme-li se poučit z mysliveckého hospodaření v Rakousku a Německu, pak vidíme, že systém malých výměr honiteb v dnešních podmínkách nevyhovuje a zmíněné země zvětšují honitby a vytváří oblasti chovu zvěře.
"Systém malých výměr honiteb v dnešních podmínkách nevyhovuje. V Rakousku a Německu na rozdíl od ČR chtějí honitby zvětšovat a vytvářet oblasti chovu zvěře." Současný systém mysliveckého hospodaření v ČR, odpůrci mnohdy označovaný jako „komunistický“, má jistě řadu problémů, možná se přežil. Nedomnívám se však, že cesta k řešení spočívá v jeho nahrazení systémem ještě starším a přežitějším. Nový myslivecký zákon měnící pravidla mysliveckého hospodaření by měl být moderní a reflektující současné podmínky v přírodě a krajině. Snižování minimální výměry honitby je anachronismus.
Ing. Petr Koutenský
|
|
